Každý z nás, ať je věřící či nevěřící, křesťan. muslim, hinduista či jiného vyznání, by si měl jednou za čas udělat svojí vlastní inventuru svědomí. Nedávat však do věty spojku "ale", protože pak snižuji úroveň své pokory na nulu.
Na nulu, čili na identickou s většinou politických reprezentantů této země, kde máme domov svůj. Na úroveň alibistů, kteří za každou cenu nechtějí přiznat svojí vinu a snaží se viníky hledat v jiných.
Hlásíme se k myšlenkám křesťanských myšlenek a přitom jsme se nechali obalamutit žebříčkem hodnot naší morálky a etiky. Ti, kteří propagují myšlenky a ideje hodné starozákonních měst Sodom a Gomora, těm je věnován náležitý prostor pro jejich sebechválu v médiích.
Nechci a nebudu dělat někomu mentora jeho svědomí a morálky. A ani mi to nepřísluší.Nicméně mi vadí, když prezident republiky udělí vyznamenání zpěvačce, která by si měla zamést před prahem vlastního svědomí a zapomene na režiséra, jehož film ve svém archivu každá americká univerzita.
Vadí mi,když si dítě v prodejně tisku může klidně listovat v časopisech s perverzním obsahem, když stát nedělá vůbec nic pro obnovu morálních hodnot, pro obnovu vážnosti významu slova rodina.Abychom význam tohoto slova, které tvořilo a mělo by tvořit základ státu nenacházeli v alibismu svého vlastního svědomí. Abychom lásku k druhým nenahrazovali jednou v roce drahými dárky
Aby i o Štědrý den jsme nejen my, ale i ti druzí byli v pokoře rádi, že tu jsme a jsou s máme se a mají se rádi. A otevřené bylo naše srdce!
Hezké svátky naděje a lásky!
