Dovolte mi, laskaví případní čtenáýři mé úvahy o "práci" na slovutném pražském Magistrátě (dále jen MHMP) coby bývalém Národním výyboru hl.města Prahy (dále jen NVP) na úvod dvě krátké poznámky. ní
Ta první se váže k době předlistopadové. kdy podnik s celorepublikovou strukturou, ve kterém jsem pracoval jako programátor, spolupracoval s tehdejším NVP jako se s jedním ze svých majoritních klientů. A to přímo s vedoucím (dnes ředitelem) finančního odboru. Takhle jsem si vždy představoval profesionála. Krátké a věcné chování. perfektní přehled, vystupování a chování. Žádná arogance a namyšlenost. Nebylo divu, že pan inženýr po svém odchodu do důchodu nezůstal dlouho "na ocet" a zakotvil u zastoupení jedné prestižní zahraniční společnosti. Nutno podotknout, že kdykoliv jsme se potkali, nedělal, že mě nezná. Usmál se, podal mi ruku a pokud zrovna nepospíchal, zastavil se i na pár slov.
V roce 1993, kdy jsem nastoupil jako aplikační programátor do struktury právě Finančního odboru, děly se věci!! Přezaměstnanost, na jedné straně profesionálové s vysokým stupněm znalostí a vědomostí, na druhé straně banda příživníků, kteří se za svojí "práci" nestyděli brát mzdu a ještě u nich arogance na nejvyšším stupni, samozřejmě se statutem nepropustitelnosti. Někdo z nich náhodou pochybil? Zapomeňte!!!"
Tehdy dlel na krátké návštěvě v Praze jeden známý švýcarský evangelický teolog. Byl ubytován u mých rodičů. Když se mě při krátké debatě zeptal na mojí profesi, protáhl jen obličej a řekl, že tento post je ve Švýcarsku, a nejen v něm, synonymem pro vrchol kariéry, kdy za vámi je bohaté portfolio zkušeností.
A tady? Moje paní šéfová si usmyslela, že jí do týdne naučím programovat. Dále to nebudu komentovat. Přesto neváhala a při jednom mém potkání s ní, kdy svědkem bylo několik kolegů i z jiných odborů, na mě křičela naprosto neslušně "Už mě pěkně s....š! Ten tvůj program má chybu. Tu mi však nedokázala. A ani se neomluvila. Bylo to pod její úroveň.Omluvila se mi kolegyně, která chudák za nic nemohla.
Vždycky jsem považoval za demokratické nechat druhého se obhájit. Ostatně mělo by tak být. Byli jsme s kolegyněmi kdysi obviněni s přílišného počtu telefonických hovorů s tím, že nám budou kráceny prémie. Tuto skutečnost mi volali na dovolenou. Když jsem se vrátil a žádal novou ředitelku odboru o schůzku (byla to má bývalá kolegyně, se kterou jsem měl velmi dobré vztahy), byl jsem odmítnut.Tajně a s riskem postihu mi můj kolega "telefoňák" vypsal hovory z mé linky v době mé nepřítoblmnosti na dovolené. A totéž u mých kolegyň. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že za dobu 14 dnů provolal 5 hodin na mobilní telefon!
Byly nám sníženy prémie. A to dost znatelně. To už se blížil můj odchod do invalidního důchodu.Když jsem podepisoval výpověď, bylo mi sděleno, že moje funkce už dál nebude a s okamžitou platností se ruší a ze struktury úřadu mizí navždy.Jaký byl můj šok, když funkce byla po několika letech obnovila a po "regulérním" výběrovém řízení jí získala, světe div se, moje bývalá manželka, která na úřadě také kdysi pracovala.
Je to jako na román. Jen jsem chtěl upozornit, že občas je něco ještě černější než černé...
