Při sledování vaší strmé kariéry v barvách ČSSD, veliké množství vašich politických eskapád připomínajích prachobyčejné politické buranství a křupanství a nyní příklad rčení o svícnu a tmě, kdy po vás vajíčka házel sám syn vašeho partajního funkcionáře, jak vyšlo najevo, mi pane Paroubku přišla na mysl následující rada.
Když jsem měl poprvé tu čest s vámi, psal se rok 1988 a vy jste působil ve funkci od té doby už mnohokrát přemílané, tedy náměstka slavného pražského podniku Hotely a restaurace. To byl první podnět napsat tento blog. Druhý a neméně závažný nastal zhruba před třemi dny při procházce po pražské pěší zóně, kdy jsem chvíli váhal, jestli jsem opravdu v Praze nebo třeba v Sankt Petěrburgu či v samotné Moskvě.
Tedy, nechtěl byste se vzdát politiky, stejně neustále působíte dojmem, že chcete jen kritizovat a vládnout je nad vaše síly? Buď byste působil tiše jako pražský radní přes majetek, když pořád tak slibujete, že i v Praze posílite svojí pozici. A nebo že byste rovnou ten slavný komunistický spolek zvaný Hotely a restaurace obnovil a stal se jeho generálním ředitelem. V obou pozicích byste se určitě zaskvěl svým vřelým vztahem k Rusku, navíc podpořeným svým vzhledem velikoblahorodí. To všechno by při výhodném prodeji a nájmu budov a nemovitostí k obchodování určenému ruským zbohatlíkům a mafiánům zůstalo určitě po zásluze odměněno. A politiků, těm byste se jenom smál! Popřemýšlejte o tom, prosím. Udělal byste pro českou politickou scénu určitě víc, než když na ní zůstanete!
