Opomíjená krása ženy

   Mění se svět, mění se před očima, a s ním i pohled na krásu ženy.  S převratným vývojem médií a přístupu k informacím jsme každým dnem zasypáni množstvím nových hvězd i hvězdiček, superstars, megastars, těch pravých i těch v uvozovkách.

Chceš-li znamenat něco v tomto moři plném dravců, dělej všechno, jen ne být přirozená a okouzlující. Za mých dospívajícíh let nebyly samozřejmě takové možnosti, komunista dělal vše pro to, aby ženská krása nezůstala jen dráždivě přizahalená, ale přímo ukrytá před zraky mužů. Ti měli přece mít úplně jiné myšlenky, hlavně jak budovat naší socialistickou vlast, a ne aby se kochali krásou ženy. V těchto letech byly našimi idoly na plátnech kin takové herečky, jako Marta Vančurová nebo Hana Maciuchová, zezahraničních třeba Marléne Jobert nebo Isabele Adjani . Jednoduše ženy, které muže okouzlily určitě něčím jiným, než manželstvím s podivným milionářem či jinou "předností".

Někdy na přelomu70. a 80. let minulého století se mi dostal do ruky časopis pro pány Mayfire. Své fotografie zde měli možnost uveřejnit špičkoví fotografové a špičkové fotomodelky. Na rozdíl od takových časopisů, jako byl a je Playboy a jiné, Hustler nevyjímaje, se jednalo o vynikající umělecké fotografie, kreré zdůrazňovaly krásu ženského těla a tváře. 

Dostal jsem tady pěkně vyčiněno ohledně kritiky silikonových prsních implantátů. Omlouvám se, je to soukromá věc každé ženy. A co se mě týče, vůbec nejsem se svojí postavou spokojen. To sem ale nepatří. Jen poznamenávám, že vstupenkou do světa objektivů fotografů bulvárních a rádoby společenských plátků je být celebritou. Což v moderním překladu znamená mít za manžela podivného milionáře s ještě zvláštnějším a hlavně nic neříkajícím předmětem podnikání. 

Pro mě osobně je celebritou třeba olympijský vítěz z Nagana Pavel Patera, krerého jsem toto pondělí potkal u nás v pekárně. Byl si také pro housky a jeho chování by mělo být příkladem ostatním.