Kolik rádoby prestižních periodik po listopadu 1989 nosilo ve svém záhlaví navíc ještě taková slova, jako nezávislý a jiné přídomky. To jsme si ještě naivně mysleli, že tisk a média jsou hlídací psi demokracie, jak nám to často bylo i připomínáno.
To je doba zámá a dost minulá. Od té doby jakoby pes zestárl a jeho štěkot je značně chrapotný. Média místo kvalifikovaných reportáží z oblastí, které daňového poplatníka daleko více zajímají, než to, co zrovna dělá zpěvačka xyz, jestli fetuje nebo propadla alkoholu nebo jak veliké si nechala tatáž celebrita voperovat prsní implantáty, nabízejí jen slabůstky dotyčného politika v rouše na hony vzdáleném něčemu, jako je korektní žurnalistika.
Ano, naše žurnalistika a média vůbec místo práce, ke které jsou určeny, zajímá život celebrit, aniž si uvědomují pravou podstatu tohoto slova. Na jedné straně jsou stránky deníků plné roztodivných a proklamatvně exkluzivních polopravd o pochybných osobnostech a jak kdosi trefně podotknul, rychlokvašek pseudokultury, z nichž často jakoby dýchá jedovatý opar skutečnosti, že si dotyčný článek pochybný umělec napsal sám a periodiku, které se chvástá nejvyšší čteností díky nízkosti lidských pudů, kterými oplývá, sám zaplatí za jeho uveřejnění. Na druhé straně jí však unikají skutečnosti o našich špičkových umělcích, vědcích, lékařích, kteří slávu naší vlasti den co den šíří daleko až kdesi za velikou louží a i v jiných krajích naší zeměkoule.
Díky tomu pak skutky takových celebrit, u kterých se tento přídomek nemusí v žádném případě uvádět v uvozovkách, si musí člověk toužící se je dozvědět, najít na internetu pokud možno na oficiálních stránkách institiuce, ve které dotyčný krajan působí.
A ještě dovětek. Bulvarizaci naších médií bohužel přispívá i chvála hlavy našeho státu, která padla na rektální turistiku plátku, který by už dávno správně neměl ani vycházet. A to ještě stejně, jako kdysi i pan Paroubek, oan prezident uvádí veřejně svůj osobní žebříček oblíbenosti respektive neoblíbenosti svých novinářů.
To jsme to dopracovali!
