Něžná

   Máme se snad stydět za to, že jsme ke své partnerce či ke svému partnerovi pozorní a něžní. Máme se stydět za něhu, laskavost, jemnost dotyků a jiné projevy náklonnosti, které tak často v současné uspěchané době nemáme čas (podle naší verze) projevit? Pokus o to, co pro mě něha a něžná znamenají.

Ležíš vedle mě schoulená do klubíčka jako bezbranný tvoreček. Nemohu se vynadívat na to, jak sladce spíš a na tvé, doufám ještě nějakou chvíli, zavřené oči. Na ty, jejichž hlubokým a blankytně modrým pohledem mě dokážeš vždy odzbrojit. Jemně se dotknu tvé šíje a pohladím tě těmi nejposlednějšími špičkami konečků svých prstů na hebounké, sametové pokožce tvého rozkošného krku. Zkusím napodobit, to, co mě vždycky tak nádherně uklidní.

Ne, prosím, ještě spinkej, máš čas, je totiž neděle a máme oba dost času. A konec slibů, dnes, lásko, dělám snídani já. A pěkně do postýlky, vyhřáté tvojí něhou. Znovu se zadívám na tvojí šíji. Poodhrnu co možná nejjemněji pramínky tvých nádherných plavých kadeří, pro které tě chci mít u sebe. Ale copak jsi můj majetek? Ne, takhle nesmím uvažovat. A teď se pokusím o něco v čem jsi tak nedostižná, má nejněžnější něžná. Jemně, ale óbr jemně přiložim konečky svých rtů k tvé něžňoulinké sametové pokožce a jen pouhopouhým dotykem rtů svých nenasytných tě zulíbám až k probuzení.

Dobré ráno, něžná lásko! Dočkám se tě, nebo jsi jen sen?