I když mi vadí některé výroky pana Jiřího Hromady a mediální výpady pana Janise Sidovského, podotýkám některé, musím se chtě nechtě na druhé straně v rámci spravedlnosti a protože mezi nimi mám řadu přátel, lidí s jinou sexuální orientací zastat. To, co pronesl ve svém rozhovoru pro Lidové noviny odborářský boss pan Jaromír Dušek, to mi zavání tolik proklamovaným savonarolismem z úst předsedy ČSSD pana Jiřího Paroubka. Není to nic jiného než dogmatismus až ultradogmatismus. Pan Jaromír Dušek si totiž nevidí do úst.
Je to několik let zpátky co jsem hojně, přímo denně využíval služeb Českých drah na dráze z Prahy do Benešova u Prahy a zpět. Čas od času, byla-li možnost, dal jsem řeč s některým z průvodčích, které jsem znal téměř až osobně. Byli dokonce tací, kteří si pamatovali, kam jezdím a když jsem jim chtěl ukázat měsíční jízdenku, mávli rukou. V době, kdy hrozili bossové odborů drah různými druhy stávek, mi říkali, jak je jen možné, aby v takovém molochu a žroutu státních peněz existovaly dva, ano dva odborové svazy. Svaz strojvůdců a svaz ostatních, mám-li to tak nazvat.
V době, kdy hrozila jedna ze stávek mi jedna z průvodčích vyprávěla, že když oni nebudou chtít stávkovat, stejně mají smůlu, protože strojvůdci ano a do práce nepůjdou. Himbajs šůviks, kde to jsme? Takže pane Dušku, navrhuji do doby, než se vyčistí Augiášův chlév v Českých drahách, abyste čistil koleje. Už jen proto, že se přitom chodí v předklonu. Budete mít čas se také zamyslet sám nad sebou.
