Pro název úvahy, která má prvoplánově reagovat na situaci na naší politické scéně, jsem se opět myšlenkami vrátil k onomu pověstnému biblickému ukřižování na Golgotě a hlavně k tolikrát zmiňovanému lotru na pravici a lotru na levici. Nebudeme si nalhávat, že na levici jsou lotři a na pravici charakterní spasitelé či naopak. Ono stačí, jak se častují dnes a denně oba lotři nejčastěji přes média. Že by byli bez viny? Tomu přece nikdo nevěří!
Podívejme se na problém pěkně od začátku. Začněme lotrem na pravici. Není málo těch, kteří jsou toho názoru, že pravice v tom klasickém slova smyslu u nás neexistuje. Možná kdysi, v prvopočátku rozdělování Občanského fóra a vzniku Občanské demokratické strany (dále jen ODS) byla vzorem pro tvůrce této rádoby pravicové strany Konzervativní strana ve Velké Británii a v jejím čele neohrožená železná lady. Zůstalo ovšem jen u touhy a u vzoru. Sám Václav Klaus přiznal, že jeho slabinou je veskrze špatný odhad lidí, kterými se ve straně obklopil. Sami jsme byli svědky událostí, za které by se nestyděla ani cosa nostra. Jednotlivými chapadly chobotnice zvané ODS byli jak členové nejužšího vedení strany z okruhu samotného pana Klause, a také narcistní sponzoři, kteří neváhali v sebechvalných knihách blábolit na několika desítkách stran nihilistickými bláboly o tom, jak je měl pan Klaus rád za to, že svými miliony drží stranu nad vodou. Nakonec se ukázalo, že oním chapadlem je bývalý nekorunovaný šéf veksláků z Václavského náměstí. Bohužel i pro tuto stranu bylo a je jeho jméno absolutně shodné se jménem dalšího člověka, který za zády Václava Klause a jeho jakéhosi Klubu vyvolených, založil nakonec stranu přeběhlíků s oficiálním názvem Strana svobodných občanů. A další vesměs jedinci vesele vystupovali z řad ODS a zakládali strany, které byly již ve svém zárodku odsouzeny k záhubě. Vlastní i bohužel pomalé, ale neodvratné záhubě vlastní ODS.
A co ostatní strany z rádoby pravicového spektra této nechutné politické komedie? Jakýsi klub politické inteligence, Občanská demokratická aliance, dokázala jediné. Vždy se dostat alespoň pár procenty přes kvótu nutnou k získání statutu poslanecká a tím odebrání hlasů a křesel jiným partajím. Tento klub byl možná sympatický svým složením, nicméně jeho život byl jepičí. A ostatní partaje, jako třeba KDU – ČSL, ti s opravdovou pravicí měly a mají dosud pramálo společného. Pro ty bylo a je bohužel příznačné jedno jediné. Že by se pro účast ve vládě byly schopné spolčit se třeba i s vládcem samotného inferna. Že jsem zapomněl na TOP09. Kdeže, nezapomněl, ale tato strana si koledovala a koleduje o to, že pokud nezmění myšlení od základu, může se lehce stát, tak jak jsem napsal již dříve v jedné svojí úvaze, že se z TOP stane BOTTOM na úplném dně politické scény s vstupenkou do propadliště dějin. Nicméně to neznamená, ať už je TOP09 jakákoliv, že za vším špatným je Miroslav Kalousek. V jistých krocích neprůhledný, ale pořád ještě v naší zemi platí presumpce neviny.
Lotr na pravici tedy sám sebe do pekla stahuje. A ten na levici, místo toho, aby dodržel své sliby a zastával se všech nejen potřebných, za potřebné považuje populisticky jen a jen sebe. Kolik toho o stranách levicových a těch, které se za ně jen považují, bylo napsáno. A vždycky z toho byl suma sumárum závěr v tom smyslu, že po ukončení vládnutí levicové strany jsme blíže zase o krok k propasti zvané ať už bankrot, kolaps, nebo daleko drsnějšími názvy. O které levicové straně je řeč snad nemusím uvádět, ale prosím. Jedná se o vrcholně populistickou Českou stranu sociálně demokratickou, tedy ČSSD. Tato strana je plná populistických a prázdných hesel a také mnoha a mnoha omylů a politických bludů. Kolik jejich vrcholných představitelů plamenně vykřikovalo o tom, že oni jsou ti jediní a praví sociální demokraté v tom evropském klasickém slova smyslu. Bohužel, ani jeden se k tomuto standardu nepřiblížil. Jedním z nich byl dnes český prezident, pověstný svojí proklamovanou nadstranickostí, levičák každým coulem, co dává jako správný nestranný politik rady všem včetně komunistům a neváhá ve svých plamenných pochvalách chválit i plátek všech kovaných komunistických kádrů a soudruhů arogancí sobě vlastní, tedy Haló noviny, o kterých si mnozí mylně mysleli, že už se nevydávají. Někdo jednoduše nelituje svých financí a podporuje vydávání tohoto plátku. Ano, tím člověkem není nikdo jiný než mistr bonmotu a přeborník v kouření a pití Becherovky, pan Miloš Zeman. Byl tak přesvědčený, že on je jediným pravým sociálním demokratem, až založil novou stranu, Stranu Práv Občanů Zemanovci (SPOZ).
Hned za ním je se svými bludy slovutný Jiří Paroubek, onen politik alibistického rozhodování a uvažování, pověstný svým sexy mozkem. Ten se snažil nejprve ještě jako náměstek pražského primátora Pavla Béma odstavit od politického koryta samotného Miloše Zemana pomocí ne sarajevského, ale sklepního pivního atentátu. Nepovedlo se. Byl potrestán, jak to v českých luzích a hájích bývá pravidlem, povýšením na předsedu strany, poté ministra a dokonce i ministerského předsedu. Nicméně ve finále i on se neshodl v prioritních bodech svého politického uvažování s vedením strany, odešel z ČSSD a založil Národně socialistickou stranu – LEV 21. Samotné zvolení rovnou předsedou této strany zavánělo silně zatuchlostí bývalých režimů a v zajetí emocí pak zapomněl na jednu dost důležitou skutečnost. Že prvorepubliková národně socialistická strana, jejími členy byli takoví velikáni, jako Milada Horáková nebo Karel Čapek, neměla s levicí vůbec, ale vůbec nic společného. A to jsem ještě zapomněl na ono známé přirovnání české sociální demokracie k anglické liberální Labour party panem Milošem Zemanem. I ve Velké Británii existuje samozřejmě sociálně demokratická strana. Nebudu zde raději ani uvádět, kolik procent voličů jí pravidelně dává svoje hlasy. Opravdu, zvláštními znalostmi oplývají vrcholní levicoví představitelé této země. A to už veskrze nebudu uvádět činy jednoho z nejryzejších sociálních demokratů, pana Davida Ratha. Na tomto místě dlužno podotknout, že v čem má Václav Klaus pravdu je ta skutečnost, že ač ČSSD plná hesel, nenabídla ještě žádné konkrétní a hlavně relevantní řešení pro tuto zemi. A kecy a plané řeči ještě nikoho nezachránily.
Komunistickou stranu Čech a Moravy za levicovou stranu v klasickém slova smyslu nelze považovat. Jedná se o neobroditelný spolek arogantních řvounů, ovšem s vnitřní tvrdou disciplínou, kterou nelze v žádném případě nijak podceňovat. Jejich výkřiky na různých manifestacích jasně svědčí o tom, že slovo demokracie je této partaji neustále cizí.
O SPOZ raději nepsat, pan prezident Zeman si na svoje levicové dítě nenechá určitě sáhnout a už ta skutečnost, že koketuje s takovými jmény, jako je pan Dryml nebo pan Šlouf, je zarážející a o něčem nehezkém dostatečně vypovídá. Věřím, že mnoho voličů pana Zemana za prezidenta už přestalo věřit v menší zlo, zosobněné právě tímto člověkem.
Díky hlavně ČSSD se v naší rozpolcené společnosti zpolitizovalo kde co. Odbory a jejich podnapilými křiklouny z náměstí a nádvoří před ministerstvy počínaje a různými hnutími, které sdružují naše občany s odlišnou sexuální orientací konče. O tom, jak hluboce je levice pomýlená svědčí právě některá prohlášení odborových předáků, konkrétně pana Zavadila, kterého ČSSD vzala pod svá ochranná křídla, jako ostatně i jiné předáky, viz pan Štěch, Falbr nebo Zapletal. Všichni jmenovaní jsou majitelé slušných politických trafik, které jim darovali jejich političtí ochránci a chlebodárci z řad sociální demokracie. Pan Zavadil totiž prohlásil v jednom svém rozhovoru pro tisk, že bohatý člověk, který je členem levicové strany, je blbec.
Jak krutě se mýlí. Měl by si za svoje peníze místo vyřvávání pod vlivem alkoholických nápojů, které nepozřel určitě jen z důvodů zahnání pocitu chladu a zimy, jet na studijní cestu do Mexika, kam své aktivity přesunuli nejbohatší rejdaři z oblastí hlavně Venezuely, aby nemuseli platit daně dnes již nežijícímu příteli Fidela Castra a jiných komunistických vládců, populistovi Hugo Chávézovi. O tom, jaká je dnešní KSČM a jaké myšlení je jí vlastní, svědčí fakt, že tuto zemi a také KLDR, tedy severní komunistickou Koreu chtěl osobně navštívit pan Vojtěch Filip, předseda této strany, Ale zpět k prohlášení pana nezávislého odboráře Zavadila. Tito bohatí rejdaři jsou vesměs příznivci liberálních levicových stran.
Ano, možným spasitelem naší politické scény je existence smysluplné a funkční liberální strany s přikláněním jak na pravou, tak na levou stranu spektra. Ostatně mí přátelé z Mexika mi vždy na konci našich politických debat říkali, že právě liberální strana je to, co nám tu chybí. A vězte, že v takovém Švédsku je 8 parlamentních stran, z toho je prosím pěkně plná polovina liberální. A ta největší, Strana umírněného středu, je druhou nejsilnější. Tak proč by to nemohlo jít v budoucnu i u nás? Jen ale chtít.
