Váhal jsem, kam tento článek zařadit. Do rubriky o sportu? Ne, tento fenomén se týká celé společnosti, a zvláště osob veřejně známých a tudíž v médiích hojně vystupujících a notně probíraných i propíraných. Ale začněme u fotbalu.
Ano, u fotbalu a fotbalistů, neb jsme národ fotbalový a v hlavách máme ještě veskrze pozitivní emoce ze včerejší vítězné kvalifikační bitvy nad hrdým Albionem.
Nicméně k věci. Moc fotbalistů našich a nejen ligových a reprezentantů asi nedávala pozor, když Pavel Nedvěd vyprávěl, co patří v Itálii a nejen v ní, k povinnostem profesionálního sportovce kromě toho, že umí dávat góly a kopat do meruny. Umět chodit elegantně oblečený a upravený, učit se, jak mám mluvit na veřejnosti a do médií, učit se chovat k fanouškům. Protože prohřešky proti bontonu a určitým společenským zvyklostem a normám se u takovýchto osobností jednoduše neodpouští.
Až poslední dobou se cosi k lepšímu změnilo. Je to patrné hlavně u Slávie Praha potažmo u národního reprezentačního mužstva. Při tiskových konferencích trenérů a hráčů už nejsou slyšet často hrubá slova, nesouvislé mrmlání a zadrhávání, na veřejnosti jim to v oblecích sekne, pokud ho i z radosti z postupu nezničí, jednoduše radost pohledět a poslyšet.
Jen tak dál a houšť!!!!
