Když mi v rámci terapie "mé" nemoci byla dána rada, abych psal, netušil jsem, kolik klukovských snů si touto činností splním. Dnes na téma Mozart, a jeho opera Cosi fan tutte. A konečně uzavřený trojúhelník.
Cosi fan tutte, tak tahle opera mi během dospívání nějak někam "utekla". Ano, znal jsem samozřejmě další jeho díla ale k této opeře jsem se dostal až po maturitě.
To bylo tak, mí rodiče mi jako odměnu za složenou maturitu věnovali lístky na výše uvedenou komickou operu o dvou jednáních. Opera mě chytla za srdce hned při prvním poslechu.A přesto na dlouhou dobu nic. Vakuum, prázdno, i když Mozarta jsem poslouchal pořád.
Až přišel do mého života Parkinson a psaní. Když jsem byl v těch zpěvohrách, narazil jsem na přehrávce laureátů jedné italské soutěže mladých pěvců na sympatického mladého barytonistu z Bergama jménem Gabriele Nani. Po dostatečně dlouhé době jsem se jednoho nedělního dopoledne rozhodl napsat mu mail s žádostí o rozhovor. Odpověď jsem tipoval na 1:10.
Jaké bylo mé překvapení, když mi za 5 hodin přišla zpráva ať mu pošlu otázky a on mi na ně odpoví jakmile bude mít čas. Za týden jsem je měl v poště. A vtipné odpovědi. Začali jsme si psát a dnes jsme přáteli. Za dva roky další rozhovor! A ten dokonce vyšel v několika jazycích!i
V té době jsem si přál, aby se našel nějaký český talentovaný pěvec či pěvkyně, kteří dobudou svět. A tu vstupuje na scénu opět Cosi fan tutte- Gabriele mi psal, že ho do jedné z hlavních rolí obsadili pro tuto operu v kolumbijské Cartageně v rámci jakéhosi festivalu. Při poslechu prvního jednání jsem si najednou vzpomněl, že jsem viděl v jedno česky znějící jméno v materiálu, co mi poslali ze Salzburgu.
A ejhle, našel jsem ho! Adam Plachetka, dnes již světově proslulý. Zpívá stejnou roli jako Gabriele.
Jen ten rozhovor...
