Kristíně, Kristínce

   Opět vstupuji na ten nepopsatelně krásný, nicméně velmi tenký led poezie, a k poctě a s díky jedné mladé slečně, půvabné a sympatické, navíc pokus o trochu veršů při sobotě. Navíc v její rodné slovenštině, takže jméno v názvu nenese žádné gramatické pochybení, jak by se leckomu mohlo zdát. Tebe, Kristínka.

Kristínka, moja nedostižná,

s Tebou je jedno, a presto

všetko isté,

že kažé ráno

moje srdce

ani duša

nie sú hmlisté,

s Tebou je

všetko tak čisté,

ako v zrkadle,

že s Tebou

slnko nikdy 

nezapadá,

a tak moja nedokonalosť

má Ťa navždy

rada.

P. 14.9.2013