Kdo určuje "hranice" únosnosti feminizace?

    Reaguji na vcelku nedávné vyjádření patriarchy vší Rusi pravoslavné, který se nechal slyšet, že je proti feministickému hnutí jako takovému a "křesťansky" poučil nejen všechny tomuto vyjádření přítomné, jaká je role muže a ženy v rodině. Žena má plodit děti, starat se o ně a její jediné místo doma je u plotny. O tom, jaká je podle něj role muže, zvláště v rodině ruské, ani nechci vědět.

Děkuji patriarchovi Kyrilovi, že mi to náležitě objasnil. Že se nic nemá přehánět, to už snad většina z nás dávno ví. I já osobně jsem proti přehnaným bojovnicím za práva žen, jak je veskrze známe z různých jejich počinů. To ale neznamená, že mám právo vyhradit ženě její místo v domácnosti a jako správný chlap a pán tvorstva se nad její "činnosti" mnou stanovené dokážu povýšit. Jsem snad její zaměstnavatel, abych určoval, kolik směn mimo svoje zaměstnání musí ještě doma udělat?

Je snad církev, nebo lépe řečeno věřící a její členové, povolána k určování těchto hranic? Zvláště na tuto oblast jsem si vzpomněl, když jsem nedávno při své návštěvě Hodkoviček uviděl obydlí slovutného a mnou již zde zmíněného "čumáčka", toho nadutého primitiva, který jako správný věřící řval na svojí manželku jak, no nemám slov. Pořád ho tam vidím. Nefotil jsem, a na mysl mi přišla slova pana Zdeňka Svěráka ze slavného filmu Jiřího Menzela "Vesničko má středisková"- "Víte, to co se mi nelíbí, to nesvedu". A jak mám chápat slova z Nového zákona, když mi pak "vyvolení" z církve říkají to mnou už tolikrát omílané, že si nepřejí, abych se bavil s rozvedenou ženou. To je snad plesnivá, nebo nepotřebuje třeba útěchu slova, když jí před tím někdo byť jen tvrdým slovem urážel?

Všímejte si prosím svých problémů, kterých má dnes každý nemálo. A na druhou stranu mi prosím nepište, že zvyšující se počet plastických operací ženských ňader má na svědomí jen ta skutečnost, že se to ženám líbí.