IT a mnohamiliardové investice státní správy

   V současné době se na opravdu ožehavé téma Státní správa a IT rozhořela bitva nejen mediální. V době, kdy se jeden informační systém díky nefunkčnosti registrů a často velmi neprofesionálnímu přístupu právě ze strany odpovědných orgánů státní správy zbořil jak pověstný domeček z karet, je to opravdu problém více než aktuální.

   Moje úvaha na toto téma vychází ze zkušenosti z bojů na obou stranách barikády. Nebudu se historicky vracet k absolutní nechuti a až často alibistickému přístupu nejvyšších orgánů státní správy k řešení modernizace veškerých IT na začátku 90 tých let minulého století. Nicméně když jsem zakotvil jako pracovník nižšího orgánu státní správy na úrovni statutárního města v roce 1993, měl tento úřad, co se týče základních informačních systémů co se týče ekonomiky a finančnictví, vyřešeny. Na základě oficiálního výběrového řízení vyhrála tendr na dodávku řešení účetnictví a návazných aplikací firma, která již měla veliké zkušenosti v tomto oboru, a navíc autory projektu byli lidé přímo jak se říkávalo a říká „od fochu“. Když byly vychytány dětské nemoci těchto systémů, přešlo se k rutinnímu provozu. V praxi to znamenalo, že na každý smluvně určený pracovní den v týdnu byl svolán za účasti odpovědných pracovníků úřadu a dodavatelské firmy kontrolní den, kde se řešily případné nedostatky. Z jednání byl vytvořen zápis, jehož nedílnou součástí byly termíny, stanovené k odstranění případných závad a člověk odpovědný za tuto činnost.

    Základním dokumentem byla samozřejmě Smlouva o dodávce IT a také tzv. Udržovací smlouva, která stanovila základní udržovací poplatek za rok v případě legislativních změn. Smlouva pak byla každý rok prolongována. Spolupráce s firmou byla úspěšná a nebylo snad významnějších neshod či sporů.

    S příchodem nových technologií a také s povinností úřadu vést operativní evidenci k nemovitému majetku ve správě města, bylo však posléze, konkrétně v roce 2007 zjištěno, že systémy, které svými výstupy bezprostředně navazují na konkrétní výše uvedený systém operativní evidence (dále jen OE), již zdaleka nevyhovují legislativním normám, a bylo tudíž vypsáno výběrové řízení na nový systém.

   A v ten moment začaly problémy. Byla vybrána jakási firma, konečná částka za tuto konkrétní aplikaci stanovena na takovou sumu v řádech desítek milionů, že i laik při pohledu na její výšku by musel pojmout již elementární podezření. Navíc, bez zkušebního provozu, což je ve státní správě již zaběhnutá praxe. Posléze, kdy firma přestala téměř reagovat na výzvy, aby co nejdříve zajistila odstranění již několikrát upozorňovaných nedostatků ohledně čistoty od zbytečných nejen duplicit, ale bohužel i triplicit a kvadriplicit, tedy dvoj až čtyřnásobného zastoupení jednoho subjektu nebo záznamu v registrech, a jak bylo zjištěno, kdy přestala fungovat i jakákoliv spolupráce řešitelské skupiny a její návazná komunikace vůči odpovědným vedoucím orgánům úřadu, bylo rozhodnuto najít volný termín, kdy se dostaví všichni odpovědní ke kulatému stolu a bude nalezeno trvalé řešení již takto neudržitelného stavu.

   Termín byl nalezen, odpovědní pracovníci zrušili všechny své povinnosti na tento klíčový den a firma byla očekávána. Jaké bylo zděšení, když v hodinu H zástupci dodavatelské firmy nikde. Po urgentním telefonátu bylo pracovníkům úřadu sděleno, že vedení firmy o žádné schůzce neví. I přes jasné a naprosto evidentní pochybení nebyla firma penalizována, ani vůči úřadu projevena jakákoliv lítost a následná omluva.

   Tento příklad je jen malou kapkou v moři daleko závažnějších pochybení a nedostatků na vyšších orgánech státní správy, jako jsou centrální úřady a ministerstva. A zase, stačí se tentokrát podívat ne za blízká humna, ale udělat si výlet do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a nahlédnout, jakých nutných kroků na základě legislativních norem je třeba učinit, než se začne takový informační systém programovat a posléze uvádět nejprve ve zkušební provoz, poté oponentní řízení a ve finále předání systému do ostrého provozu.