Pročítám si Lidové noviny ze soboty 15. prosince, tedy ze včerejška, a na co oči mé nenarazí v příloze Relax,než na více než poučný a zajímavý článek analytika Milana Petráka s názvem "Obejměte se",.
Psychologie mě jako laika už drahně let zajímá, nicméně s autorem, v oboru erudovaným, se nemíním pouštět do jakékoliv diskuse,navíc s ním souhlasím. Spíš se pokusím v následující úvaze na jeho myšlenky navázat a rozvinout je.
Ve svém bývalém zaměstnání jsem měl kolegu, jehož oddělení s tím mým často velmi úzce po profesionální stránce spolupracovalo. Jak se časem ukázalo, měli jsme několik společných zájmů a navíc on byl pro mě zosobněním gentlemana , a tak se z nás stali dobří přátelé, včetně našich rodin.
Když okruhu svých kolegů oslavoval významné životní jubileum, rád jsem přijal jeho pozvání. A já najednou, přišlo mi že to tam patří, jsem ho objal a lehce políbil na tvář. Čekal jsem, jakou to vyvolá reakci, a byl jsem mile překvapen, kolik kolegů a samozřejmě i kolegyň nás následovalo. Žádné kopírování á la vítání komunistických pohlavárů na ruzyňském letišti, a nejen na něm. Chtěli jsme ukázat, jak si ho především jako člověka vážíme a máme ho rádi.k
Ano, záležitost, tak běžně patřící v mnoha zemích ke společenskému bontonu. Ve Francii se přátelé muži vítají obejmutím a dotykem na tvář, aby tím vyjádřili svoje dlouholeté přátelství a vzájemnou úctu.
V současné době bydlím v jednom malebném městě nedaleko Prahy. Za úsilí sympatických žen tu před léty vznikla milá a poetická kavárna s všeříkajícím názvem "Kavárna S radostí". A tady se pokaždé,když přijdeme "poklábosit", se vítáme s majitelkou nebo mezi sebou lehkým obejmutím a polibkem. A stačil jen nápad jedné sympatické "členky" naší kavárenské "společnosti".
Doufám, že se do našich koutů této krásné země, naší vlasti. vrací zase čerstvý, radostný vítr. Budiž vítán! Myslím, že psát o pozitivních účincích není třeba!
