Chování České televize v přímém přenosu

   Byl jsem pracovně dva dny zpět u kamaráda ve firmě a přes internet jsme měli puštěné zpravodajství ČT24, abychom měli čerstvé informace o povodních a to nejen v Praze a také o počasí. Nestačil jsem se divit.

Moderátor zpravodajství on-line předal v jeden moment slovo své mělnické kolegyni v terénu, která diváky, jak to má určitě v popisu práce, stručně informovala o poslední situaci na Labi v Mělníku a okolí. Pak dostala možnost hovořit do médií jedna chudák paní starostka.

Proč chudák? Bylo mi jí líto, když si uvěomím, že v hlavě měla jedno jediné, co bude v nejbližších hodinách s "její" obcí, zvláště když hladina řeky neustlále stoupala. A moderátor, nevím, jestli to byla jeho vlastní vůle nebo to měl příkazem od vedení, z ní neustále, jako někde u výslechu, "tlačil" odpověď na otázku, jestli udělali opravdu všechny kroky, které měli udělat v případě živelné pohromy. Když mu snad čtyřikrát už evidentně unavená a otázkami znechucená paní starostka odpověděla, že ano, zeptal se jí, jak je spokojená se zpravodajstvím a jestli neví o nějaké obci z okolí, na kterou se zapomnělo nebo zapomíná a neví se tolik o jejich problémech. To už bylo i na mě moc! To měla být snad reklama pro televizi nebo co? Paní starostka nejprve taktně naznačila "panu moderátorovi", že nemá čas moc sledovat televizi, že má jiné starosti a pak podle mě náhodně řekla názvy dvou obcí.

Pokud je rada pro rozhlasové a televizní vysílání co k čemu, pak i z tohoto chování by měla vyvodit závěry směrem k vedení státoprávní televize. A pokud možno co nejpřísnější. Nejsme někde na pavlači.