A zase agentura tisková vyťukává tu zprávu smutnou, přesmutnou, že nás opustil člověk ryzího a upřímného charakteru, který dokázal převést na plátna kin, jeden z tvůrců nové vlny v Československu, režisér Vojtěch Jasný.A
Rok 1970, Praha, kino Sevastopol. Právě jdeme s maminkou shlédnout představení nového filmu režiséra Vojtěcha Jasného "Všichni dobří rodáci". Bylo mi čerstvých 15, v kapse ještě nezaschlý občanský průkaz..
U pokladen kina, které patřilo a patří u nás k největším, se tísní davy lidí, kteří touží shlédnout film, jako my. Maminka mi, puberťákovi, těšícímu se, že uvidí na plátně nahou ženu., vykládá, že film je vynikající a že už ho uvidí podruhé, poprvé to bylo s babičkou.
Když film skončil, zůstal jsem sedět nehnutě v sedadle a zíral jak ve snu na plátno kina. Poté, co jsem se probral, nutil jsem maminku, aby mi o té době vyprávěla. Ten obraz děje byl tak přesvědčivý, ty výkony herců a vlastně i neherců, to ve mně zanechalo hluboké stopy. Do dnešní doby už ani nepočítám, kolikrát jsem ten film viděl. Patří do pětice mých nejoblíbenějších.
Když ho po listopadu 1989 vyndali z trezoru a znovu v obnovené premiéře uvedli do kin, vzal jsem celou svojí rodnu, abych si i já obnovil své zážitky, více jak 20 let staré. Dokonce jsem byl v místech, kde se film natáčel a seznámil se s paní, která si ve filmu zahrála dětskou roli.
Čest vaší památce, pane dobrý rodáku Vojtěchu Jasný !
