O vývozu demokracie, pokroku a utrpení.

Kdo ještě vůbec může věřit západním státům, že to s tím vývozem demokracie a pokroku myslí dobře, když to nakonec ve většině případů skončí utopené v krvi a v ještě horším stavu, než v tom, co byl před tou "pomocí"..

Tak třeba v 62 roce nechala francouzská armáda napospas desetitisíce Alžířanů, kteří spolupracovali s dárci pokroku pro tuto zem, s Francouzi, jejich osudu.. Málo, který z nich přežil.. To stejné se děje v Afghánistánu, kde Američané ponechali špatnému osudu tisíce spolupracujících místních lidí, tím, že jim po odchodu odmítli poskytnout azyl.. A tak se to děje ve všech zemích, kde byla dovezena demokracie leteckými údery a tanky. A že těch zemí je. No a ty země, protože nedisponují takovou palebnou silou se brání, že přestávají kolaborovat, jejich obyvatelé z části utíkají před násilím a z části páchat to násilí tam odkud došlo do jejich země. A tak se to teď všechno obrací proti západu.. Velká města postupně začínají ovládat v Evropě muslimové, jak v lidském potenciálu, tak v tom politickém. Tyto města začínají mít své muslimské starosty a tak nějak si tam lidé buď musí zvykat na každodenní násilí a nebo se odstěhovat na venkov, který ještě muslimskou populací není tak zasažený. Tahle integrace lokálního násilí do společnosti, která pochází z kulturních a náboženských rozdílů je podporovaná kapitálem vlivných lidí v čele v Sorosem, který se třeba teď rozhodl věnovat na pracovní integraci migrantů v Evropě 500 milionů dolarů a to do firem, které by založili, ale i neziskovým organizacím a politickým reprezentacím, které by tomu napomohly.. V podstatě by se jednalo o korupční peníze pro vytvoření nestabilní multikulturní společnosti, která se stává slabou a nejednotnou. A nestabilní, a tím i slabý svět se dá lépe ovládat prostřednictvím peněz.

A přece Evropa mohla být po druhé světové válce výspou demokracie i klidu. Mohla patřit těm, co tu po staletí žili a co si to místo zde v minulosti museli vybojovat. Stačilo nevyvážet demokracii a pokrok jinde ve světě pomocí řinčení zbrani, ale obchodem, kulturní výměnou a pomocí v případě živelných katastrof. Evropané i Američané měli ponechat těmto státům prostor pro vlastní snahu o emancipaci a cestu mezi demokratické národy i za cenu, že to nebude brzo a budou tam jejich oběti. 

Multikulturní svět se totiž stejně, jako příroda vytváří evolučně a ne vývozem revolucí.