O tom, že letos nepůjdeme do Prčic, ale ani do "prčic".

Jistě je škoda, že se nebude konat 55. ročník tohoto pochodu, ale tak nějak symbolicky jsem přesvědčený o tom, že jako národ nepůjdeme kvůli koronaviru ani do "prčic" a to z několika důvodů..

A nejdříve musím začít historicky našim zdravotnictvím a to ještě dřív, než se šel v roce 1966 první pochod do Prčic. Moje maminka byla zdravotní sestra a pracovala na tuberkulózním oddělení v Brně a v době od 56. do 60. roku jsem ji často doprovázel, když chodila do cikánských (tenkrát to ještě Romové nebyli) míst očkovat jejich děti proti tuberkulóze, protože tak nějak do zdravotního střediska se jim nechtělo, ale zase musím říct, že očkování probíhalo v pohodě.. I díky tomu byla po dlouhá léta proti této nemoci proočkovanost v tehdejším Československu na vysoké úrovni a to v rámci celého světa a tak byla u nás prakticky vymýcená stejně, jako obrna a jiné. Ale proč právě píši o tuberkulóze, tak nějak se začíná zjišťovat, že tato nemoc, co napadá plíce stejně jako koronavirus a odolnost na ni díky dlouholeté vakcinaci, má možná nějakou spojitost s tím, proč ve státech, kde se tak masivně jako u nás proti TBC neočkovalo je počet napadení a hlavně úmrtí daleko větší, než ve státech, kde byla proočkovanost populace daleko větší.. V případě, že se to i prokáže, pak je to naše velká naděje, že to u nás nedopadne příliš katastrofálně. 

Velmi dobrým opatřením pak bylo, že stejně, jako některé okolní státy i ten náš stát poměrně rychle zavedl nepopulární a restriktivní opatření, které zamezily rychlému šíření nemoci a zaplnění speciálních oddělení nemocnic.. O proti Slovensku jsme asi měli nevýhodu v tom, že tamní občané víc využívají pro zimní sporty své Tatry, kdežto naši lyžaři zase více jezdí do horských středisek v Itálii, Rakousku, Francii a Švýcarsku odkud se virus dostal k nám na počátku zdaleka nejvíce .

Další věcí  je, že u nás máme zdravotnictví v daleko lepší kondici ať už systémově a nebo díky obsazení lékařským a zdravotnickým personálem, kterému patří velký dík za příkladné nasazení v této nelehké době, stejně jako zdravotním sestrám a personálu sociálních zařízení..

A v neposlední řadě mě naplňuje nadějí to, jak se k problému postavili lidé v naší zemi, že je to poměrně hodně sjednotilo a nejen v tom, jak začali šít roušky, ale že i až na výjimky dodržují nařízení vlády a hygieniků.. 

A tak jsem přesvědčený, že letos sice letos nepůjdou turisté do Prčic, ale že právě díky tomu, co jsem popsal, tak ani my všichni NE do "prčic" a ten příští rok ty Prčice zase budou a ještě větším pochodem a oslavou zdraví i jara v naší zemi.