O tom, proč už nechci vyfotit světlušku.

Každý lovec makrofotek má své sny o tom, co ještě vyfotit... A já, protože rád fotografuji hmyz, toužil jsem vždy vyfotografovat světlušku, jako symbol něčeho krásného z dětství... Něco, co znal človíček ze "svatojánských nocí a z večerníčků.. Kouzelnou mušku s lucerničkou...

Ale v dospělosti, jakoby i s tím pohádkovým světem zanikly i ty světlušky. Po dlouhé době "zrání" jsem se s nimi setkal před několika roky v Lednici večer v zámeckém parku, ale tam jsem tenkrát, tak nějak neměl fotoaparát a místo na mé sny o vyfocení světlušky, mi jejich světlo svítilo na lásku.. A o to víc později proto i ve mě rostla touha, ty "zázračné mušky s lucernou" poznat... Dlouho jsem je zase neviděl, až letos při večerní cestě z práce mě opět osvítily svým vlídným světlem... Zářily a zcela zadarmo...., zřejmě je ještě nikdo z ČEZu neoslovil. No ať raději ne, ještě by je chtěli dávat do superúsporných žárovek... Příští den jsem se vyzbrojil fotoaparátem a baterkou... Trochu se v prostoru přesunuly, ale zářily stejně oslnivě... Rozsvítil jsem baterku a konečně se po těch dlouhých létech od dětství na ně koukl. Přátelé, ani si nedovedete představit, jak jsem byl zklamaný. Ta světluška je slušně řečeno naprosto nefotogenický brouk... Vzhledem k iluzím z dětství, přímo škaredý.. Chvilku jsem se na něj díval, pak jsem zhasl baterku a zase jsem viděl tu krásnou "světlonošku"... A v té chvíli jsem věděl, že světlušku už nechci nikdy fotit, že si raději ponechám tu iluzi její krásy ve tmě a hlavně, že tu iluzi nebudu kazit ani druhým... Přátelé prosím vás, nesviťte nikdy na ni a nechte ji svítit na vás. Bude to pro všechny zúčastněné, tak nejlepší. A aby vám nebylo líto, že světlušku teď neuvidíte, nabízím vám, jako kompenzaci svou dosavadní sbírku makrohmyzounů.... Tak se na šviháky a švihačky kouknite...