O setkání s J.Cimrmanem v Letohradu.

Přátelé, má hodně vzdálená příbuzná Hilda Čechová se před více, než sto léty setkala cíleně s Járou Cimrmanem v Letohradě, dílem proto, že mu chtěla dokázat, že je ještě všestranější a dílem taky, že se ji příjmení Cimrman daleko víc hodilo k jejímu německému jménu..

Vzhledem k tomu, že po devíti měsících počala dítě a tudíž, jak jsem si spočítal mohl bych mít, za těch příznivých okolností, že tatíkem byl právě Jára, 4,357 % jeho krve.., tak jsem se rozhodl, po neodbytném nutkání, vydat se do Letohradu zjistit, zda ano, či ne..

Ubytoval jsem se v penzionu Jitřenka, tedy ve stejném, kde se kdysi Cimrman a Čechová setkali. Tenkrát se jmenoval ještě U Kleina.. Je faktem, že tam Jára s Hildou strávili pouze jedinou noc, která však mohla být osudová i z hlediska mé genetiky.. A protože se řídím slavným výrokem mého možného předka - Každá možnost je relativně možná..(později využito A. Einsteinem), (to když se jej ptali, zda opravdu objevil jistou věc, nebo je to jen pouze obyčejná pomluva), tak musím připustit vše, možné i nemožné.. Ale rychle zpět k onomu penzionu. Dovolte, abych vám nabídl velmi důležitý záběr do zahrady.

Po noci s Hildou Jára totiž vešel na tuto zahradu a složil svou nejkrásnější báseň...(dodnes bohužel jedinou oceňovanou bezfantazníjmi kritiky)..

JITRO
VIDÍM TĚ IN VITRO

Někteří političtí vězni si ji po válce upravili do podoby..-

JITRO, VIDÍM TĚ IN VNITRO

Ale tato podoba byla po několika desetiletích sklerotiky naneštěstí zcela zapomenuta.

Na počest této úspěšné básničky přejmenoval pak majitel tento penzion na Jitřenku. Jára se tak zasloužil velmi aktivně o počešťování, tehdy ještě ne v Letohradu, ale v Kyšperku, jak se to městečko v těch dobách jmenovalo. Je fakt, že Cimrman velmi dlouho usiloval na tehdejší radnici o přejmenování města na Jarohrad, ale tehdejší konšelé byli dost neoblomní. Teprve v 50 létech minulého století se k tomu radnice vrátila a chtěla Járovi zpětně vyhovět, ale protože zrovna přestal být kult osobnosti moderní, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, přejmenovali město na Letohrad..

A přátelé, měl jsem obrovské štěstí, objevil jsem postel na které tehdy, kdysi dávno, probírali Jára s Hildou své objevy...

A na této posteli vám mohu demonstrovat genialitu této dvojice. Původně totiž postel měla své spací dno jednolitě prkené. Járovi se zdála ta "pryčna" krajně nepohodlná a tak vyndal ob prkno, aby alespoň některá místa se mohla zabořit a postel byla, alespoň pro část těla měkoučká.. Je fakt, že Hildě to zjevně podle dochovaných vzpomínek jejího deníčku nevadilo, ale Cimrman později pro patentové řízení připustil, že to není vhodné pro předávání spermií, protože kolena se propadnou většinou do mezery mezi prkny a strašně to bolí.. Ta poznámka mi dává velkou naději.. Jinak si všimnite, jak si Letohradští postele velmi cení, jak ji chrání před zloději, i když není z žádného ceněného kovu..

Hned o kousek dál byl další, takříkajíc Cimrmanův suprkousek, vlastně hned dva...

Tak tyto sudy měnily historii. Už v počátcích automobilismu Járu napadlo, že bude potřeba čerpací stanice na pohoné hmoty.. A jako by měl tu správnou předtuchu, nabídl panu Palivcovi zrovna hned dvě "nádrže", jednu na naftu a druhou na benzín.. Pravda, byly dovezeny ze Znojma i se zbytky vína a tak už tenkrát, díky alkoholu v pohoné látce došlo ke zvýšení oktanového čísla..

Přátelé, při cestě k jeho pomníku a muzeu (mých 4, 357 % je Letohradským za vybudování vděčno..) jsem se setkal s jiným Járovým nápadem a to prvním kruhovým objezdem, dle jeho návrhu..

Prada, jak bylo u něj zvykem navrhl jej originálně do čtverce. Později z nedostatku fantazie se začaly dělat objezdy opravdu kruhové, ale tento jediný na památku jeho geniality byl ponechán v původním tvaru..

Ovšem jeho snad nejlepší a právě v současnosti teprve doceněný vynález byl první sluneční kolektor na světě a mohu odpovědně říct, na tohle si netroufne žádný plagiátor dějin, aby šáhl právě na toto Járovo prvenství a tady se i projevila genialita Hildy..

Přátelé, to není obyčejná hromada uhlí, ale sluneční kolektor.. Jára si první všiml absorbčních schopností živočišného uhlí.. Když to funguje na průjem, musí i na slunko.. Jenže i když místní lékárník Kejík mu opravdu udělal cenu.., přesto toto živočišné uhlí bylo hrozně drahé.. A právě Hilda mu poradila - "A co použít Ledvické uhlí".. Ano, je to tak, nádrž zakopaná v tomto uhlí začala už tenkrát dodávat teplo..no spíš vlažnou vodu a to se na noc musela zakrývat tou plachtou, aby nevychládla. Ale otužilci jásali a dokonce jednou měli i horkou vodu, to, když došlo k samovznícení uhlí kolem nádrže. Pravda moc dlouho ne, protože, protože nádrž žárem rychle praskla a voda se rozlila do uhlí.. Ale zase, právě tohle neštěstí přineslo Cimrmanovi výroční cenu místního hasičského sboru za vynález se samozhášeckým efektem.

Taky jsem po cestě objevil vanu, kterou právě Hilda věnovala místním dětem, když při požáru onoho kolektoru chytil, před jeho sebeuhašením, i  vedlejší sklad papíru a místní děti tak neměly na co malovat. Vznikla tak velmi originální vana, o kterou měl zájem i sám Salvádor Dalí...

Krásná, že?

Až v samé blízkosti Cimrmanova muzea, v jisté zahradě, může každý návštěvník Letohradu spatřit, co je to věrnost.. Járův pes, na kterého žárlila i Hilda.. Od Cimrmana se prakticky nehnul a Cimrman se nehnul od něj. Tento pes sedí už mnoho desítek let, stále na stejném místě. Někteří tvrdí, že je tam Cimrmanův hrob, jiní, a těch je víc, že je vycpaný.. Přátelé, ten pes na mě mrkl. Nejspíš poznal to % krve Járy a Hildy.. Fotka je udělaná asi tisícinu vteřiny před oním historickým mrknutím..

Kolem smutného, byť na chviličku jiskřivého pohledu Cimrmanova psíka jsem se dostal až k jeho pomníku.

Přátelé, genetika, negenetika, už se nedalo vůbec o těch procentech váhat, musíte sami uznat, že ta vzájemná podoba se nedá ani sekundu popřít..