Panika v kurníku

Byl to vlastně docela příjemný víkend. V rámci návštěvy metropole bylo v plánu vyrazit po delší době na koncert tvrdší hudby. Jako typická žena jsem se chtěla líbit a tak při otevření šatní skříně nastalo dilema.

Tenhle kousek neladil k tomu, ten druhý zas k tomu dalšímu. Hotová panika v kurníku.

Ke spokojenosti mé i šatníku to nakonec vyhrál vcelku žensky vyhlížející černý outfit a mohla jsem vyrazit, v tašce náhradní triko a drobné propriety potřebné k přespání mimo domov.

Následný nedělní odpočinek se rychle přehoupl k chystání odjezdu domů. I můj hostitel opouštěl byt na pár dní, doháněl tedy, co se dalo. Umýt nádobí, vyprat, poklidit, však to znáte.

Vše šlo na jedničku, vlastně na dvojku, kde se brzy ukázala malá ručička hodin, což znamenalo, že je nejvyšší čas vyrazit, abychom stihli ještě vše, co bylo ten den v plánu. Opláchnout poslední zbytky nádobí, pověsit prádlo. Sklízím hrnky od kávy a sbírám své oblečení z gauče, propocené triko z koncertu skládám do tašky, domácí tepláky měním za silonky a... ejhle. Takže znovu. Vyndat tašku, někam jsem tam musela složit i sukni. Prokletím černého oblečení je, kromě skvělé přilnavosti kočičích chlupů, že se snadno zamíchá mezi další černé oblečení, obzvlášť v případě titěrné sukně a trika ze stejného materiálu. Vyndám tedy veškerý obsah tašky, protože černou bavlněnou hroudu jsem dala samozřejmě až dospodu. Leč látkovou kuličku tvoří pouze triko nasáklé všemi lidskými i nelidskými pachy koncertního sálu. Naskládám obsah zpět do tašky a rozhlížím se po pohovce, na které zbyla již jen mikina a tepláky.

V silonkách a tričku houknu na svého hostitele, který zrovna ve vedlejším pokoji věší prádlo:

„Neviděl jsi mojí sukni?“

„Ne, kde by měla být?“

„Na gauči.“ povídám a loupu očima po hromadě mokrého prádla, která se postupně mění ve vzorně pověšené na sušák. „Nehodil jsi jí náhodou s ostatními věcmi do pračky?!“

„Určitě ne, z gauče jsem sebral jenom ponožky.“

Ne, že bych mu nevěřila, ale šla jsem raději propátrat zbylý obsah původně po okraj naplněné pračky. Uchopila jsem v bubnu, co jsem pobrala a po vytažení rukou z hlubin prádla na mě vypadla hromada mokrých ponožek. Donesla jsem to na šňůry a když jsem pověsila poslední ponožku, po sukni ani památky. Dobře, jdu pro zbytek, pověsím, vezmu do ruky poslední kus, co se tváří jako triko a helemese! Vlk v rouše beránčím! Za pět minut dvě a já tu stojím v silonkách a držím v ruce svojí sukni, mokrou, čerstvě vytaženou z pračky.

Co teď?! Pohybovala jsem se na hranici záchvatu smíchu a chutí uškrtit svého hostitele jednou z těch mokrých fuseklí.

Zachránil mě můj dlouhý kabát, který diskrétně zakryl to, co by možná lidé na ulici považovali za čiré bláznovství. Nicméně mě nezbavil pocitu, že mi něco chybí a táhne mi na… záda.

Pánové, pomíchat oblečení při vkládaní do pračky je sice elegantní způsob, jak dostat dámu z šatů, ale věřte, že existují i jiné způsoby, jak ji přimět odložit oděv. Navíc jí ve finále nedostanete do rozpaků.