Nejen aktuální události , tedy vystřílení redakce Francouzského časopisu muslimskými radikály, a jejich neutralizace policejními jednotkami později, mne vedou k následujícím úvahám.
Sledoval jsem jakýsi dokument o takzvaných "vraždách ze cti". V jakési muslimské rodině imigrantů v Německu čuchla jedna z dcer příliš ke svobodě. Oblékala se jak Evropanka, chodila na mejdany, randila a tak dále. I rodina se rozhodla že žije proti zásadám Koránu a nejmladší bratr byl vybrán aby jí zabil. Pro svůj čin získal morální podporu duchovních v místní mešitě a posléze vraždu dokonal. Nyní sedí v jakémsi kriminálu, kde má zajištěnu halal stravu, návštěvy imáma a svůj čas tráví čím jiným, než čtením Koránu...
Zrůdné. Problém Evropy je totiž ten, že v modelu náboženské svobody vychází s osvícenských tradic, z pohledu na víru jako na soukromou a privátní věc věřících. Já si věřím v co chci, ty si věř a vyznávej co chceš. Aštara Šerana , osmapadesátou vyšší inteligenci, Přírodu, Boha, Severské Bohy s Odinem v čele, Jahveho, Nejvyššího architekta vesmíru nebo promězamně třeba v "létající špagetové monstrum". Vyznávej si a hlásej co chceš. Nechť je to mezi Tebou a tvým Svědomím. A protože se jedná o věc navýsost osobní a niternou, nemá do této sféry Stát právo jakkoliv zasahovat.
Tetnot koncept může velmi dobře fungovat mezi svobodnými a svobodu milujícími jedinci, schopnými i v náboženské sféře respektovat svobody druhých.. Žalostně ovšem selhává tváří v tvář takové víře která neváhá nerespektovat onu osvícenskou svobodu víry těch druhých. Tváří v tvář víře, která neváhá pro své šíření pooužít strach, oheň meče a mrtvé nevinné.
Přesto mají mnozí Evropané, vedeni svými osvíceneckými kořeny problém se proti takvé víře vymezit. Bohužel, ke škodě nás všech. Je ale na čase změnit tento postoj. Je třeba zaprvé ODPÍRAT náboženskou svobodu těm, kteří ve jménu svého náboženství páchají zločiny.
Tak jako může být zločinci upřena řádným soudem osobní svoboda (vězení), měla by být, u zločinů "z víry" odepírána pachateli i svoboda náboženská. Z našeho vrchního příkladu: Zabil kvůli náboženskému principu ? Samozřejmě zavřít až zčerná ! Proč by mu ale mělo být dovoleno vykonávat přikázání a rituály víry, kvůli které vraždil ? Halal jídlo v base ? Zapomeň, žer to co ostatní a když nechceš zdechni hlady. Imám na páteční modlitbu ? Zapomeň ! Trávit čas čtením Koráu ? Zapomeň ! Po dobu trestu si k němu ani nečuchneš. Jakýkoliv pokus o praktikování náboženství = kázenský trest. Hotovo dvacet. Osobně nemám nic proti tomu, když se vězňům vaří podle náboženství i halal či koscher, a chodil k nim rabín, kněz čiu imám, aby mohli ve věznici praktikovat svoji víru. Ale má to být VÝSADA určená těm , kteří nespáchali onenn zločin právě kvůli a pro svojí víru.
Toto opatření ovšem není dostatečné. V případě zvláště odporných a zavrženíhodných zločinů, jako teroristické útoky, hromadné vraždy, znásilnění, zabití dítěte by mělo po rozhodnutí soudu následovat veřejné znesvědcení pachatelů. A to včetně jejich ostatků, když svůj zločin (teroristický útok) nepřežijí. Zkrátka a dobře, žijící pachatele vystavit za trest excesivnímu kontaktu s látkami, které jejich víra pokládá za nečisté nebo zapovídající, stigmatizující a vylučující je ze společnosti věřících . S tělesnými ostatky by vrámci trestu znesvědcení mělo být naloženo tak, ay to bylo v co nejpříkrejším rozporu s funerálními rituály daného náboženství, ideálně takovým způsobem, který by pro "duši" dotyčného znamenal v jeho náboženském systému odepření nadpřirozených posmrtných benefitů. U aktuálních francouzských vrahů se nabízí jako vhodné substance prasečí krev, psí moč a výkaly a kejda. To vše pěkně do hrobu, nějaké mrtvé prase tam hodit zanima a V PŘÍMÉM PŘENOSU ve veřejoprávní televizi.
Možná se vám výše uvedené zdá kruté. Ale jedná se patrně o jediný rozumný způsob, jak lze náboženského fanatika potrestat - tedy zásahem do toho jediného co uznává a to je právě jeho náboženství. Odepření možnosti praktikovat víru těm, kteří pro tuto svou víru vraždí, znásilnují a mrzačí a znesvětit ostatky těch co při těchto zločinech zahynuli, se jeví jako jediná spravedlivá možnost, která ještě nepožaduje kolektivní vinu a válku vůči konkrétní víře. Koneckonců i ve středověku byl pokládán za nejkrutší trest odepření pohřbu do svědcené půdy.
Osobně se domnívám, že přehodnocení Evropského modelu "náboženské tolerance" s tím že zasahovat do věcí víry člověka, který pro tuto víru pácvhá zločin už nadále nebude TABU, a že náboženská svoboda bude VÝSADOU pro ty, kteří ve jménu svého náboženství nevraždí, by situaci v Evropě jen prospělo, anož by ji nebezpečně vyhrotilo. Samozřejmě, můžete mít i jiný názor ale já na svém trvám.
