Neuplynulo ani moc času, a máme tady opět tragickou autobusovou nehodu, tentokráte v Chorvatsku.
ještě nedávno, po nehodě Belgického autobusu, kde zahynulo spousta dětí, vracejících se z lyžádku z Alp, jsem se v článku "Belgická Nažidla" zamýšlel, jestli by raději, místo médii podporovaného honu na řidiče, nebylo lepší tlačit na výrobce aby zlepšili pasivní bezpečnost autobusů. Sklidil jsem za ně jen pár nenávistných komentářů.
Bohužel, článek se ukázal prorockým, na další tragickou nehodu se nemuselo ani moc dlouho čekat. Tentokráte můj názor podpořil i výrok šéfa Pražské záchranky Zdeňka Schwarze Cituji článek na idnes
"Je to vždycky velice dramatická situace. Autobus je jako skleník, nemá moc bezpečnostních prvků. Někdy nemá ani u všech sedadel bezpečnostní pásy. Většinou to dobře přežijí kufry, ale o ty zas tolik nejde," řekl Zdeněk Schwarz. Autobus se podle Schwarze obvykle převrátí, vysklí se okna, a cestující pak jimi vypadávají ven. Ti, kteří vypadnou z autobusu, obvykle nepřežijí. A pokud ano, tak mají devastující poranění, jsou rozmačkaní, mají utrhané končetiny. Lidé v autobuse jsou zase v několika vrstvách na sobě, namačkaní pod sedadla a je obtížné je z deformovaného autobusu vůbec dostat. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/nehoda-ceskeho-autobusu-v-chorvatsku-dw4-/domaci.aspx?c=A120623_151934_domaci_hro
Obzvláště vypečený je fakt, že ačkoliv se podle zkušenosti záchranářů "autobusy obvykle převrátí", pak na převrácení při homologacích autobusy testovány nejsou. A pravděpodobně podobné zkušenosti z nehod autobusů budou mít i záchranáři z jiných zemí. Mizivá pasivní bezpečnost autobusů je tedy veřejným tajemstvím.
Zcela evidentně by nebylo od věci vymyslet řešení aby autobusy, zejména v dálkové přepravě, kde je pravděpodobnost nehody a mikrospánu nejvyšší
- měl dostatečně tuhý skelet aby se nesložil při převrácení (Nažidla)
- měl deformační zónu proti čelnímu nárazu (Belgický autobus)
- měly sedadla bezpčnostní pásy a byla konstrukčně upravena tak aby se pod ně nemohli naštosovat lidí
- aby v nich lidé měli vetší šanci přežít, než zavazadla.
Věřím že ani jeden z nastíněných problémů není neřešitelný a věřím, že všechny jsou řešitelná i ekonomicky únosně. Koneckonců, je možno se poučit v individuální dopravě, kde tlak orgánů a regulace zákony způsobila masivní zlepšení pasivní bezpečnosti automobilů. Konstruktéři jsou schopní lidé, ale nejdřív jim tu práci musí někdo ZADAT. Tedy ne někdo ale výrobci autobusů. A ti to bez tlaku pozůstalých, médií a zákonů zkrátka neudělají.
A možná se příbuzní obětí podobných masakrů musí začít soudit ne s cestovkou, nechtít lynčovat přeživšího řidiče, ale velmi nahlas se ptát VYROBCE AUTOBUSU, proč při nehodě jejich příbuzné neochránil. Drahá Evropská Unie se pak stará o zelenost okurek, kulatost jablek, úhel zakřvení banánů i o to aby se pomazánkové máslo náhodou nenazývalo máslem. Ale postarat se o to, aby člověk lezoucí do autobusu věděl, že v případě nehody má rozumnou šanci na přežití, třeba proto, že i autobusy musí dodržovat standardy pasivní bezpečnosti běžné v 21 století, to je zřejmě nad její síly.
Budou se asi muset lidi postarat sami. Ani novináři to za ně neuděají, neb ti se budou raději s odborníky na dopravní buzeraci z BESIPu rozplývat nad opatřeními aby řidič v předepsané době odpočinku nesekal trávu (sic!), nebo se vozit po majitelích starších aut.
PS: Milí novináři, jaká byla značka a typ toho autobusu ? Kdo byl výrobce ? Zeptá se jej někdo jaké opatření učiní ve svém vývoji, aby byly autobusy bezpečnější, viz odrážky výše ?
