Rozpustit se dá kde co. Já nejčastěji rozpouštím cukr v kávě. Učitelé ve škole mne častovali přízviskem rozpustilé dítě. 28.4. od 13:00 se na metru Vyšehrad pokusí umění rozpustit nějakou tu bariéru. Spojení možná neobvyklé a pro někoho těžko pochopitelné, leč doufejme, že vernisáž výstavy „Umění rozpouští bariéry“, již pořádá o.s. Asistence ve spolupráci s Dopravní podnikem a Jedličkovým ústavem a školami, alespoň nějakou tu psychickou bariéru skutečně rozpustí.
Tímto originálním způsobem chtějí organizátoři upozornit na fakt, že ve veřejné dopravě, ale i ve smýšlení některých lidí existuje stále celá řada bariér. Prostřednictvím kreseb, fotografií, koláží, linorytů či komiksů budou na bariéry upozorňovat sami lidé, kteří je v každodenním životě překonávají, tak i ti kteří jim je jako asistenti či dobrovolníci pomáhají překonávat. K této příležitosti bude vydán i katalog s nejlepšími vystavovanými díly. Návštěvníci výstavy jej mohou obdržet mezi 13:00-20:00.
Na výstavu bude navazovat druhý ročník happeningového závodu na vozících METROJBOJ, jenž startuje od TaKavárny v Jedličkově ústavu (Na Topolce 1) ve 14:30. Do závodů nastoupí jak lidé se zdravotním postižením, tak i ti, kteří na vozíku pojedou poprvé a to za účelem podpory bezbariérových přístupů do starších stanic metra. Mezi přihlášenými účastníky závodů jsou například herci Marek Daniel a Josef Polášek, kteří na trasu Metrojboje vyrazí mezi prvními. Do závodů se mohou přihlásit i zástupci médií a veřejnosti, vozíky k zapůjčení budou připraveny. Trasa Metrojboje trvá přibližně 20 minut a vede k metru Vyšehrad, odtud metrem na Pražského povstání, poté na I.P. Pavlova a zpět na Vyšehrad a do cíle k TaKavárně. Akce má upozornit na problém, že tato stanice je bezbariérově přístupná pouze z jedné strany.
Bližší informace o akci najdete na www.asistence.org či na www.facebook.com/asistence
Sám bariéry překonávám denně, jelikož však nejsem výtvarně zručný, přikládám svůj slovesný pokus o rozpuštění bariér.
Óda na zimní cestování
Ráno začne protažením,
poté z okna rozhlížením.
Tam sněhová metelice,
čeká mě cesta do práce.
Na vozíku nemám pluh,
přijdu si jak dobrodruh.
Jízda veřejnou dopravou,
nesmí být mou popravou.
Na zastávce zavějeme,
řidič se jen usměje.
Nemá mě jak naložit,
kde plošinu vyklopit.
Už to vidím jasně,
k metru pílím kvapně.
Nečekám renonci,
při cestě ku Florenci.
Ouha, další průtahy,
nejezdí tu výtahy.
Do Vysočan zpět,
na bus 195.
Další pravda mrzutá,
plošina zamrznutá.
Husinu mi nahání,
to ledové čekání.
Na Proseku plesám,
když výtahem klesám.
Vyšehrad mě vítá,
v duši mi už svítá.
Mnohý člověk se podiví,
že je to příběh pravdivý.
Při větším množství výtahů,
ubylo by průtahů.
