Když jsem se před časem od kolegy Tomáše dozvěděl, že pojedeme monitorovat a konzultovat bezbariérovost stezek v Národním parku Šumava, srdce mi radostně zaplesalo. Tento kraj patří dlouhodobě k mým srdečním záležitostem a pokaždé se do něj nesmírně těším. Spolupráci jsme navázali s paní Dvořákovou, která tento projekt v rámci NP dostala na starost.
Den příjezdu nás uvítal velmi deštivým počasím. Cesta z Prahy na zimních pneumatikách se nedá zařadit mezi ty nejpříjemnější, které jsem zažil. Ubytování jsme měli zajištěno v nově zrekonstruovaném hotelu Zlatá hvězda ve Vimperku, jenž jako jeden z mála v blízkém okolí disponuje bezbariérovým pokojem. V prvním momentu jsme z tohoto pokoje byli v šoku, jelikož tento měl naprosto bariérovou koupelnu. Naštěstí se tento omyl brzy vysvětlil. Dostali jsme totiž náhodou špatné klíče od pokoje. Ten náš byl o patro níž a jeho bezbariérovost byla přímo ukázková. Pouze lze vyčíst chybějící madla na dveřích do pokoje, což se však dá jednoduše napravit a věřím, že majitel hotelu tak i učiní. V hotelu je pěkný výtah, do nějž se pohodlně vejde elektrický vozík. Bezbariérový pokoj je prostorný, pod postel lze vjet zvedákem. Koupelna je rovněž velmi prostorná se sprchovým koutek a závěsným WC. Ve sprše možná trochu chybí sedátko a umyvadlo je možná umístěné příliš nízko. Za to pro zvedák je koupelna učiněným rájem. Pokoj má na podlaze zátěžový koberec, který malinko komplikuje pohyb se zvedákem. Dále je zde kuchyňská linka se sporákem a zabudovanou ledničkou. Pod linku se bohužel nedá zajet vozíkem. Drobné mouchy v pokoji kompenzuje hotelová restaurace s vynikající kuchyní a velmi ochotnou obsluhou. Celkově tento hotel mohu jen doporučit.
„Usněte hvozdy, ztratiž se vodstvo a zjihněte čela hor omšená na vždy: nastává nová era šumavskému kraji, střízlivá, bezútěšná a poslední; ROMANTIKA ztracena na vždy. Ten krátký již čas, mezi přítomností a budoucím ať turisté plně využijí; nechť nerušeně cestami upravenými choditi a anekdoty přitom vyprávěti si mohou.“
Josef Váchal: Šumava umírající a romantická
Druhý den ráno jsme se vydali na první stezku – Chalupskou slať u Svinné Lady. Zde se nachází rašeliniště s jezírkem. Je zde parkoviště, které bude brzy vybavené i suchým bezbariérovým WC. Cesta k jezírku a přes rašeliniště je povalový chodník. Nájezd na chodník je trošku prudší, ale i toto bude brzy upraveno. V první části je šíře chodníku cca 130 cm a je velmi rovná a pohodlná pro jízdu s vozíkem. V druhé části se chodník tenčí na cca 115 cm a sem tam jsou zde nebezpečné pasáže hlavně při deštivém počasí, kdy dřevěný chodník klouže. V několika místech se chodník sklání lehce ke straně a v jedné pasáži se svažuje do prudší a klopené zatáčky. Navrhli jsme, aby celý chodník byl po krajích olemován dřevěným soklem, který by za mezil nebezpečí sjetí z chodníku a nebezpečná zatáčka byla vybavena i zábradlím. Paní Dvořáková nás ubezpečila, že se o to postará a do začátku turistické sezóny by mohlo dojít k nápravě. Zdejší infocentrum má poměrně prudký nájezd, jenž bude snad rovněž upraven. Bezbariérové WC zde bohužel není, ale bude se uvažovat do budoucna o jeho vybudování.
"Mrtvo vůkol černých příšer odumírajících kolem slatí stromů, sehnutých nad svým hrobem! Pokřiveny v páteři, s větvemi před se k zemi nataženými udržují se zde smrčiny jak nesmírné legie mrzáků takřka jen zázrakem. Němá pustina životů vně slatí i uvnitř, vegetující jak lidská duše v centru mest!
Tisíce churavících smrčků tu zakleto, nakloněných k zemi větvemi rozčechranými, plnými příškvaru nabotnalého lišejníku, rakoviny rostoucí pod olověnou, z hlubin bahnisk a rašelinišť zvedající se špinavě bílou parou, nádory formované miliony úderu kapek, vodní z oblak se řinoucí hmoty."
Josef Váchal: Šumava umírající a romantická
Odtud lze jít ještě po krásné asfaltové cestě do 4 km vzdálených Nových Hutí, kde je možnost občerstvení v bezbariérovém penzionu U studeného potoka. Je zde pěkná terasa s pozvolným nájezdem a nekuřácká restaurace. Jedinou vadou na kráse je absence bezbariérového WC. V přízemí je ovšem jeden bezbariérový pokoj, jehož koupelna však tato kritéria nesplňuje. Po diskuzi s majitelem jsem však nabyl dojmu, že by mohlo dojít k nápravě a vznikla by tak další možnost pěkného bezbariérového ubytování. Pokojík je sice malý, ale pro člověka na mechanickém či menším elektrickém vozíku bez potřeby zvedáku je dostačující.
"Celé pokolení lesů co útočný sbor okolního zemského světa zde zápasili s ponenáhlu vysýchající a opadávající vodní říší; svými těly vysoušel a zasypával chladné propasti brunátných, nehýbajících se vod, zdajících posléze v zahanbení své nemohoucnosti rubáš příkrovu, rakev, v níž by zčernalé hlubiny s prostupující je a ovládající kyselinou rašelinou mohly se skrýti; i dostalo se jim téže záhy: svět rostlinný během věku víko rakve nad vodami sklenul, stále tuzší a mocnější, byť prohlodávaly je vydatné a mocné vody z oblak ve vlhkou troucheň, neb rozdírala je mlh jedovatost a ostří jehlic jíní a sněhu. Tak povstal příkrov, šalebná přikrývka močálu a slatí, koberec patinou nad propadákem vedoucím k hlubinám zkázy, pohyblivému na nohách životu."
Josef Váchal: Šumava umírající a romantická
Další zastávkou pro nás byla Jezerní slať, jež se nachází mezi Kvildou a Horskou Kvildou. Hned za parkovištěm je na překonání nepříjemný odtokový kanál z kulatiny, ale i tato bariéra má být odstraněna a i toto parkoviště by mělo být v blízké budoucnosti vybaveno bezbariérovým suchým WC. Jedná se o půlkilometrovou pěknou procházku po rovince lesní zpevněnou cestou k dřevěnému povalovému chodníku. Tomuto se rovněž bude upravovat nájezd, aby byl pozvolnější. Jinak je chodník široký a naprosto bezpečný. K vidění je zde rozlehlé rašeliniště. Je zde rovněž možnost z vyvýšené vyhlídky, ale tato atrakce je lidem na vozíku nedostupná. Zajímavostí tohoto místa je, že průměrná roční teplota je zde pouze -2° C, takže doporučuji se dobře obléknout.
