Když jsem viděl poprvé film Truman show, říkal jsem si, jaké by to asi bylo žít ve světě, kde by vás na každém kroku snímala kamera a někdo by to pozoroval a královsky se při tom bavil. Kdyby někdo takto snímal Českou republiku a viděl, co všechno je tu možné, jistě by tuto reality show doporučoval svým známým jako velmi zdařilou komedii.
Co mě k tomuto tvrzení vede? Stačí chvilku sledovat média a musíte si připadat jako v Kocourkově. Dovolte mi uvézt pár příkladů, které se mě poměrně dotýkají.
Skeč 1 – výtahy do metra:
Kdysi v minulosti na Magistrátu:
„Na Andělu je zájem o pozemky pro stavbu obchodního domu!“
„To je skvělé, prodejme je!“
„Mohli bychom po investorovi třeba něco chtít. Co tam nechat postavit výtah do metra?“
„To by nám mohl investor cuknout. Pak ho tam nějak postavíme.“
„A nebude to dražší?“
„To se pak nějak udělá. Navíc výtahy nikdo nepotřebuje.“
Současnost:
„Je tu velká skupina, která by chtěla výtah na Andělu do metra!“
„Skvělý nápad, tak ho postavíme.“
„Jenže nám tam stojí obchodní dům, takže se řešení bude hledat těžko a financování bude drahé.“
„Aha, to je mrzuté. Proč se to neudělalo při výstavbě centra a nezapojil se investor?“
„To netuším. Ale co, zaplatíme to z veřejných peněz.“
Aplaus, smích
Skeč 2 – tramvaje:
Minulost:
„Co kdybychom si koupili nové tramvaje? Stávající nám dosluhují.“
„Báječně. Koupíme tyto, jsou celé nízkopodlažní a moc pěkné.“
„Nevyzkoušíme nejdřív jen jednu, jestli bude pro Prahu dobrá?“
„Co by na ní nebylo dobré? Koupíme jich rovnou 250.“
„Dobře. Jdeme podepsat smlouvu.“
Současnost:
„Ty nové tramvaje nemohou jezdit po pražských tramvajových tratích! Jsou s nimi problémy.“
„Nevadí, koupíme jiné.“
„To nemůžeme, máme smlouvu na 250 kusů!“
Aplaus, smích
Skeč 3 – autobusy:
Minulost:
„Koupíme nové nízkopodlažní autobusy?“
„Zajímavý nápad. Ano. Tady ta firma je má pěkné. Jsou dokonce nízkopodlažní.“
„Ale neporadíme se nejdřív s někým?“
„Na co? Kupte je.“
Současnost:
„Ty autobusy jsou uvnitř špatně. Pro vozíčkáře nevyhovují vnitřním uspořádáním.“
„To je smůla. Prvních 20 už se vyrábí.“
„Ty kloubové nám navíc v zatáčkách praská.“
„Tak snad to reklamace vyřeší. Máme podepsanou smlouvu.“
Aplaus, smích
Skeč 4 – Opencard:
Minulost:
„Co udělat pro Pražany kartu, která by sloužila jako tramvajenka a vstupenka na různé akce.“
„Kolik by stálo?“
„Nějakých 800 mil.“
„To je v pohodě. Ale za ty peníze by to chtělo, aby to umělo i něco víc.“
„To se pak domyslí.“
„OK.“
Současnost:
„Je to pěkná kartička, že?“
„Co s ní dál? Lidé říkají, že za ty peníze je to drahá tramvajenka a průkaz do knihovny.“
„Nic už s tím nejde udělat. Ty papírové tramvajenky vypadaly strašně.“
„Pražan to nakonec rád zaplatí.“
„Ty fronty na ní také nějak přežije.“
Aplaus, smích
Jako třešnička na dortu už mě jen baví informace, kterou vydala ČOI, že na mnoha čerpacích stanicích je nekvalitní nafta, která nám ničí motory. Nemůže nám však říci, které to jsou, protože by tím narušila soutěž. K čemu mi pak tato informace je? Proč mi jí dávají? Snad, abych se konečně začal bavit i já. Řeknu si, jak je skvělé ničit si motor jednou z nejdražších naft v celé Evropě. Báječně. Aplauduji a na ústech mám křečovitý smích.
Takhle pěkně si tu žijeme. Jen doufám, že nás skutečně Velký bratr nesleduje a naši sousedé se tím opravdu nebaví.
