S velkou slávou jsme si včera mohli přečíst, že Praha půjčí dopravnímu podniku 150 miliónů korun na výstavbu výtahu na Můstku. Je velmi pozitivní, že poslední z přestupních stanic bude bezbariérová. Je však opravdu důvod k radosti?
S výstavbou výtahu na Můstku by se mělo začít letos a první cestující se mají svézt snad v příštím roce. Je trochu zarážející, že se výtah otevře zrovna v roce, kdy se konají volby do pražského Zastupitelstva. To pomiňme a ptejme se, kde je zbylých 1,25 miliardy korun, které se město zavázalo v investičním plánu pro léta 2010 – 2015 dát na odstraňování bariér v metru? Stále se plánuje výstavba výtahů ve stanicích I. P. Pavlova (nejpoužívanější stanice metra) a Andělu. Tyto stanice by podle plánu měly být zpřístupněny do konce roku 2015, v což již nedoufá ani ten největší optimista.
Od politické reprezentace stále slýcháme, jak má Praha vůči lidem s postižením obrovský dluh. Kdy jej však hodlá začít splácet? Je také velmi zajímavé, že dluhy splácí půjčkami. Poslední výtah se vybudoval ve stanici metra Háje v roce 2011. Předtím byla zpřístupněna Národní třída, která je ovšem nyní na 2 roky mimo provoz. Od roku 2006 (Florenc) jde tedy o 3 výtahy. Po Můstku zbývá ještě 21 stanic. Kdy se dočkáme tímto tempem kompletně bezbariérového metra?
Nedostatek financí ve veřejné dopravě se svérázným způsobem rozhodli vyřešit v Bratislavě. Od března zpoplatní MHD pro držitele průkazů ZTP. Kdyby tamní veřejná doprava byla kompletně bezbariérová, dal by se tento krok ještě pochopit. Lidé s postižením by tak mohli využívat tyto služby na rovnoprávném základě s ostatními. Rád bych si za MHD v Praze platil, kdybych mohl kdekoli nastoupit do jakéhokoli spoje, kdekoli vystoupit a nemusel bych své běžné cesty plánovat s minimálně denním předstihem s dostatečnou zásobou objízdných variant pro případ, že mi na Florenci nepojede výtah a další možnost výstupu budu mít až na Smíchovském nádraží.
Ve vyspělých evropských městech je běžné, že si lidé za MHD platí. Mohou ji však rovněž bez problémů využívat. Kompletně se vám změní kvalita života, když vám cesta do zaměstnání, školy či k lékaři nezabere polovinu dne, ale jako každému jinému člověku 30 minut. Princip nezávislého života vychází z toho, že lidé s postižením mohou využívat všech benefitů, které vyspělá společnost nabízí. Mohou využívat stejných dopravních prostředků, chodit do stejných škol či pracovat ve stejných firmách jako jejich sousedé a přátelé. Mohou s nimi sdílet společný prostor a být plnohodnotnou součástí této společnosti. Investicemi do přístupnosti se společnost obohatí o nezanedbatelný potenciál těchto lidí, kteří tak budou mít zase o něco větší šanci žít běžným životem.
