Je v Česku opravdu možné všechno?

Zneužít se v dnešní době dá opravdu kde co. Běžný občan si může hlavu ukroutit nad různými korupčními aférami, do kterých jsou zapleteni vrcholní představitelé našeho státu. Ovšem mít odvahu na to zneužít charitu vyžaduje již velmi silný žaludek a od něžného pohlaví by to člověk jen těžko čekal.

Pracuji v neziskové organizaci, proto mě značně znepokojila reportáž České televize v pořadu 168 hodin o exkluzivním Dámském klubu. Členkami klubu jsou například manželky našich vrcholných politiků či nejvyšší státní zástupkyně Vesecká. Tento klub vyvíjí údajně charitativní činnost, avšak příjmy, jenž se pohybují v řádu miliónů korun, rozhodně neodpovídají výdajům na charitu, ty jsou v řádech desítek tisíc korun.

Neziskové organizace jsou na pomoci sponzorů mnohdy životně závislé a podobné zneužívání je pak v reálu velmi poškozuje. Potencionální dárce totiž musí být v dnešní době opatrný, pokud mu není jedno, jak jeho peníze budou použity. Pro fundraisery neziskových organizací poté může být nelehkým úkolem přesvědčit takového dárce, že se skutečně nejedná o podvod a z jeho prostředků nebudou financována posezení ve VIP boxech či schůze v pěti hvězdičkových  hotelích.

Některé neziskové organizace řeší, od koho je morální vzít sponzorský dar. Někdo se přiklání k tomu, že si například peníze od společností provozující hazardní hry nevezme, protože by si připadal, jako by se na tomto byznysu podílel. Na druhé straně je pak paní Talmanová, které je úplně jedno, odkud Dámský klub peníze získá. Hlavně, že „(ne)pomohu“ dobré věci. Mě v tomto případě ještě pobuřuje skutečnost, že na činnost tohoto klubu přispívají i státní podniky, takže se na celém neprůhledném financování podílí nechtíc i běžný občan. Člověk se může v noci budit hrůzou a přemýšlet, jak se finance z jeho daní další den použijí.

Smolíčkovi pacholíčkovi jezinky slibovaly, že si ohřejí jen dva prstíčky a hned půjdou. V tomto případě se časopisu Smolíček také slibovalo a dočkal se pouze jednoho vydání, na nějž bylo dáno milión korun. Osobně bych také rád vydával časopis, když bych měl na jedno vydání takové finanční prostředky. Možná by se mi články dobře psaly kupříkladu v teple Kanárských ostrovů.

Rovněž se divím firmám, které se rozhodly Dámskému klubu přispět. Rozhodně to o nich nevypovídá nic dobrého, když někomu dají peníze a nezajímají se o to, jak konkrétně byly použity. Naštěstí jsou i společnosti, které mají vlastní nadační fondy a ty velice vybírají než přiřknou dar konečnému příjemci své pomoci. To svědčí o tom, že si jen tak nechtějí udělat fajfku „máme splněno“, ale svou sociální odpovědnost vůči společnosti berou opravdu vážně.

V době finanční krize není nic jednoduchého držet nad vodou neziskovou organizaci, jež je závislá na pomoci druhých. Projekty charakteru Dámského klubu tuto situaci ještě nesmírně ztěžují. Přemýšlím, jak musí pracovat žaludeční šťávy těmto dámám? Je to jen důkaz toho, že politická kultura v České republice je opravdu hluboko pod bodem mrazu a pokud se už konečně nepoučíme a neučiníme razantní změnu, bůh ví, kde to až může skončit. Chce se mi věřit, že to už těmto lidem nemůže dále procházet, ale je to vše skutečně na nás. Musíme přestat být alibističtí, přijmout svou vlastní zodpovědnost a ve volbách dát šanci jiným. Často se setkávám s názorem, kdy lidé volí „menší zlo“. Ale dnešní situace je důkazem, že v případě velkým politických stran je zlo už všude. Můžeme buď dále jen přihlížet, nebo v sobě najít tu odvahu a do obálky vsunout hlas podle našeho přesvědčení a oprostit se od neustálého strachu, že náš hlas propadne. Náš hlas bude stále naším hlasem a propadnout nemůže. To je kouzlo demokracie. Změňme klima v české společnosti!