Učitelé stávkují a mládež se nám vychovává sama

aneb, když je záškoláctví povoleno

Ulice jsou plné výrostků, kteří si najednou neví rady, co s tolika volným časem. Stále ho mají nějak organizovaný, škola, kroužky, sport... a najednou nic.

Co s ním, tolik volného času. Naštěstí jsou zde starší, zkušenější, zkrátka protřelí mazáci. A tak se děti „učí“ krásnému lenošení.

Učí se kouřit, je to přeci tak běžné a ve škole se to neučí... Odvážnější poprvé zkusí i alkohol...

V parku jsou lavičky obsazené náctiletými s krabicovým dobrým mokem a na trávě „meditují“ pěkně v kroužku, marjánka jde z ručky do ručky a za chvíli se všichni válejí a blaženě usmívají, jj život je krásnej... A to v pravé poledne – odpoledne už musí být doma – jako ze školy...

I v obchodě se učí krást...

Jj honili nezletilé lupiče, tentokrát se jim to nepovedlo, ještě nemají tu správnou praxi...

A tak si mladí alespoň vyzkoušeli různé bouchací kuličky, dýmovnice, plivance, převrácené odpadkové koše a jiné blbosti.

A kdo bude za tuhle výchovu zodpovědný? Rodiče? To těžko. Ti musí do práce a volna mají sotva třetinu toho učitelského (prázdniny cca 3 měsíce, ale běžná dovolená sotva 5 týdnů).

Zajímavé je, že se nestávkovalo tam, kde byly naplánované výlety či exkurze...

Nedivím se, že si učitelé stěžují, že jim přibývá práce. Jen si to zkuste spočítat.

Rok má 365 dní, velké prázdniny -62 dní, září, říjen, listopad - svátek -3 dny (někdy) někdy navíc po 1dni ředitelské volno -3 dny, prosinec – leden vánoční prázdniny 14dní (někdy i víc), leden pololetní prázdniny -1-2 dny, únor – březen jarní prázdniny -5 dní, březen – duben velikonoce – k tomu -1 -2 dny, květen -2 dny (2 svátky) k tomu opět minimálně 1 den volno navíc. K tomu si připočtěte divadla – výchovná představení – 1x měsíčně, (i všelijací kejklíři chtějí žít) -10 dní, k tomu nějaké to kino – pro radost, či za odměnu dětem 2- 5x za rok, výlet 1-3 dni, některá třída povinný lyžařský výcvik -5 dní, některá třída plavání 10x, povinná návštěva nezáživných muzeí (i oni musí vykazovat činnost) minimálně 2x ročně, možná nějaká exkurze a někdy planý poplach – bomba... branné cvičení neboli pochoďák – na to už asi opravdu čas nezbývá.

Pak se opravdu nemůžeme divit, že si učitelé stěžují, že práce je víc a víc. Ono těch dní, kdy se můžou věnovat skutečné výuce už skutečně moc nezbývá (možná, že v průměru to nevydá ani na 4dení pracovní týden). A že učiva přibývá je fakt.

Takže já tu stávku vlastně taky chápu. Sorry, páni učitelé, děláte to dobře!

A co vy, tátové a mámy? Kdy vy vyjdete do ulic? Svěřili jste dítě, povinně, do státní instituce – školy - a ona si dovolila se vám o dítě starat tímto způsobem!?!