Podivná úměra mezi komunismem a kapitalismem...

Vyčítali si ódeesák s komunistou, kdo je větší zloděj a lhář, když ódeesák nařknul komunisty lůzou, která se dostala k moci po únorovém převratu s masovým vrahem a alkoholikem v čele, komunista kontroval, že cinkání klíčů na náměstí v listopadu, byl majetkový převrat, Lucernou prosvětlenou pravdou nekuřáka a abstinenta pana Havla, od společného k veksláckým zbohatlíkům.

Komunista jaksi zapomněl dodat, že ten společný majetek napřed „ukradli“ soukromníkům často bez náhrady, a navíc je pak často zavíraly za nesplácení úvěrů, pořízených na podnikání. Mnohým se tyto dluhy táhnou dodnes. Dále komunista poukazoval na vytunelovaný národní (dříve soukromý) majetek, spadlé a chátrající fabriky, které vyvážely lokomotivy, boty, textil, stroje do celého světa. Zapomněl nám soudruh říci, že do zchátralého stavu ony fabriky dovedla strana vládnoucích „odborníků“, a že výrobky v nich vyrobené, putovaly do rozvojových zemí, které nám za ně dluží do dneška miliardy?

Dále se soudruh ohání tisíci chátrajících kravínů, vepřínů a drůbežáren., které slouží jako odkladiště odpadů našeho západního bratra. S tím nelze než souhlasit, ale tady právě se nabízí ona podivná úměra.

Dříve byly kravíny, vepříny a drůbežárny plné krav, vepřů a drůbeže, avšak masny zely prázdnotou a dnes máme prázdné vepříny …, ale masny přeplněné!

Fabriky vyráběly, plnily normy na 200%, ale v obchodech nebylo co koupit.

A jestli mi chce někdo oponovat, že chudáci důchodci, tak ať se rozvzpomenou na důchody svých babiček v té báječné době. Tehdy byly 300 – 500 – 800, botky stály 100 – 300 Kč, nájemné 100, uhlí 500, atd atd. Tím nechci říkat, že dnes je vše O.K., ale každá doba nese své a je na každém jak se k tomu postaví. Ale dnes je jaksi módou, žebrat a plakat, protože jen ten, kdo víc řve, víc dostane. A kdo neřve, pracuje a má, stává se terčem závisti a nenávisti.