Neučte tu čistou duši lhát!

Neučte lhát tu čistou duši!

„A až půjdeme ven, tak si dáme žížalky. Máš ráda žížalky? Žužu..."
„Jo."
„Tak si je dáme, ale nesmíš to říct mamince!"Vysvětlují dospělé slečny té malé, asi čtyřleté.

„Ani ukázat?" ujišťuje se malá.
„Ne, ani ukázat, musíš je sníst nebo schovat. Mamka by se zlobila, protože bude oběd a před obědem je jíst nesmíš."
„Rozumíš?"
„Hm," usilovně přemýšlí malá.
„Pojďte domů, já mám hlad," rozhodne se ta malá a odchází z páry směrem k bazénu. Holkám to ještě chvíli trvá, než jim dojde, že by měli jít za ní.

A já jsem ráda, že nemusím být svědkem blbé výchovy. Nechce se mi totiž zasahovat, i když to dělám poměrně často. Jenže druzí pro mě nemají pochopení a v nejlepším případě po mně blýsknou zlým pohledem (což znamená, co se staráš?).
Nestarám se od doby, kdy jsem napomínala malého kluka, který lezl přes plot do mateřské školky, v době, kdy tato byla zavřená, a on mě posílal tam, kam by mě nejradši poslali jeho rodiče, kteří, jak jsem později zjistila, stáli opodál za mnou a náramně se bavili. Úžasná výchova!
Pak jdu taky k bazénu. Mrknu směrem k plavčíkům, ale, dnes jsou tady čtyři! Pěkně zalezlí ve své kukani, pohoda, klídek...
Na tobogánu právě není fronta, rychle toho využívám. Při druhé jízdě už to není pravda a tak čekám, koukám a přemýšlím. Proč většina jezdí zásadně všemi zakázanými způsoby: v kleče, pozadu, hlavou napřed... na zelenou čeká opravdu málo kdo... Že tu jezdí špunti do šesti let bez doprovodu dospělých, mě už dávno nevzrušuje. Už ani nenadávám, když někdo sedí na dojezdu skluzavky a nenadávám ani když si hrají v dojezdovém bazénku...
Konečně se trochu uvolnila vířivka, někteří tu vydrží i hodinu, jako žáby na prameni, přestože cedulka hlásá: maximálně deset minut. Všichni ignorují i druhou cedulku: pro děti od deseti let.
Pro ty z vás, kteří si ťukají na čelo, a já věřím, že takoví taky jsou, věřte, že už jsem se ptala plavčíka, proč tam ty cedulky jsou. A dostalo se mi opravdu odborné odpovědi: „Já nevím, kdo a proč je tam dal!"
Užívám si proudu teplé vody, který blahodárně působí na mé tělo. „Maminko, mě se chce čůrat," ozve se vedle mě.
Otevřu oči a koukám která, že maminka má tu smůlu a bude muset odejít... Žádná, a smůlu mám já! Maminka jen zvedne ukazováček na ústa a cosi miminu pošeptá. To se ještě snaží něco namítat, tak mu dlaní ucpe ústa. Pak už jen vykulí očka a mlčí. Šlehnu po mámě zlým pohledem a odcházím já.
Jdu si zaskákat a zaplavat a spokojeně odcházím. A už se zase těším na další návštěvu. A lidi přijďte, vždyť bez vás by tu byla nuda!
O slipech, trenkách či kraťasech, tričkách a spodním prádle místo plavek zase někdy příště.
Jojo na světě je všechno možné a já se pořád učím!