Lukáš

„...a o práci se zajímáte Vy anebo Vy?“ dí ta bodrá paní personalistka v jednom, blíže neurčeném, Globusu, těkajíc očima z otce na syna.

já

„Aha,“ má hned jasno, když se dozví, že zájemcem je onen mladý muž.

„...tak komunikaci se zákazníkem - nezvládnete..., doplňovat zboží – nezvládnete..., práci u pokladny – nezvládnete... takže se nezlobte, ale NE,“ vyřkne ortel, aniž by si na některou položenou otázku, jíž si sama ihned zodpoví, nechala odpovědět onoho zájemce o práci.

Na všechny otázky znala rovnou odpověď. Stačil jí pouhý pozdrav a znalecké oko vševědkyně.

Ale milá paní ani neví jak moc se spletla.

Lukáš, je slušný mladý muž, velmi pracovitý, trpělivý, nekonfliktní , obklopen mnoha přáteli.

Bravurně ovládá počítač a spolehlivě řídí automobil. Nezalekne se ani dopravního kolapsu našeho přeplněného hlavního města, ba ani ve Vídni nezabloudil a jezdí bez nehody už sedm let

Má jen tu smůlu, že byl stižen lehkou mozkovou obrnou už od narození a přestože se mu hůř mluví, je mu dobře rozumět.

Ta dáma si snad ani neuvědomuje, jak moc mu ublížila. Jak moc ho ponížila a rovnou vyřadila ze společnosti.

Vlastně je to diskriminace!

A jak potřebuje komunikovat „prodavač“ s paleťákem, který jen doplňuje zboží do regálu?

Mnohý zákazník by jistě rád uvítal alespoň nějakého „navigátora“ za hledaným zbožím.

Lukáši braň se, tohle vyhraješ!