Každý má svého kostlivce ve skříni...

A koho máte ve sklepě? Podívejte se tam, ale důkladně!

já

Mám ráda svobodu a to dokonce tak, že si neumím představit, že bych jí někomu jinému vzala či dokonce odepřela byť jen na pár hodin či snad celý den.

Už vůbec si neumím představit držet někoho v zajetí 24 let. Co to musí být za člověka, že tohle dokáže? Co ho k takovému jednání vedlo? Jaký byl jeho život... Ulevilo se mu, že to konečně prasklo?

A co jeho manželka, matka a babička ? Jak je možné, že její manžel žil po dlouhá desetiletí dvojím životem? Že se nikdy nezajímala o to, jak a kde tráví spoustu volného času.

Že jí nebylo divné, že její manžel „našel“ tři děti její dcery? Nehledat odpovědi na všechny tyhle otázky může opravdu jen mentální člověk, což ona nebyla, jinak by asi sotva dostala ony děti do výchovy. Možná byla ráda, že manžel nevyžaduje sex od ní, a pokud tušila příčinu, mlčela... Většina zneužívaných dětí trpí, za tichého souhlasu jejich nejbližších...

A úřady – i ony zaspaly!

A co sousedé? Za čtyřiadvacet let žádné podezření?

Každý to zažil... Stačí týden, který doma promarodíte a znáte všechny zvuky...

Nikoho ani nenapadlo, že ty podivné zvuky jsou opravdu podivné? Pokud někdo bydlí v domě (v jakémkoliv, v činžovním i vlastním...) časem zná všechny zvuky. Slyší, když jde někdo po schodech, kdo jde pomalu, kdo spěchá, kdo jak kašle, kdo jak odemyká, kdo jde právě do sklepa, komu zvoní budík, kdo se hádá a kdo ještě kouká na televizi... A v noci! V noci je každý šramot slyšet dvojnásobně.

Ale možná je to z pohodlnosti, možná z netečnosti, možná, že nikdo nechce strkat nos do cizích věcí... Nikdo nechceme, aby se o nás druzí „starali“, ale zároveň se pak divíme, co všechno je na světě možné. A možné je úplně všechno! Možné je dokonce i to, co jsme si mysleli, že možné nen