Nemyslel jsem si, že někdy napíšu podobný blog. ČSSD jsem nikdy nevolil a nejspíš nikdy volit nebudu. Přesto bych jim chtěl poradit, protože si myslím, že by strana měla zůstat v současné vládě a pracovat, ne páchat sebevraždu.
Sociální demokracie už drahně let ztrácí popularitu. Důvodem je naprostá neschopnost jejich vedoucích činitelů činit rozumná, pragmatická rozhodnutí. Důkazem budiž bývalý premiér Bohuslav Sobotka, který nejdříve chtěl podat demisi, pak ji nepodal a pak již jen bezmocně sledoval, jak na něj prezident Zeman ukazuje svou krykou a tehdejší ministr a dnes premiér Babiš jej posílá do politického důchodu.
Jan Hamáček se stal terčem podobné politické hry ze strany stejných hráčů, jen pozadí je jiné a rozuzlení pro ČSSD velmi jednoduché. Pokud jej nevidí, pak budu rád, budu-li jim moci poradit, protože pád vlády není opravdu pro nikoho, s výjimkou prezidenta Zemana, dobrým řešením.
Předmětem sporu je odvolání ministra kultury ČR Antonína Staňka. Nebudu hodnotit, jestli je to dobrý ministr a jestli by měl být odvolán. Vládní strana ČSSD a její předseda Jan Hamáček, mají právo jej odvolat a pan premiér Babiš v souladu s ústavou požádal prezidenta o odvolání. Ten nezaváhal a opět rozehrál sobě podobnou machiavelistickou hru.
Prezident Zeman zbytečně s odvoláním otálí, čímž se de facto poprvé otevřeně vzepřel nějakému požadavku Andreje Babiše. Zároveň vytočil do běla ČSSD, která, jako tradičně ztratila hlavu, navrhla nejdříve podání kompetenční žaloby na prezidenta a nyní hrozí odchodem z vlády. Důvodem je fakt, že prezident, ač bývalý předseda ČSSD, nemůže svým bývalým spolustraníkům zapomenout, že jej nepodpořili v roce 2003 při volbě prezidenta a od doby, co je prezidentem, usilovně a doposud úspěšně, pracuje na jejich likvidaci.
Problém je v tom, že ČSSD spolkla i s navijákem návnadu, že je případ odvolání ministra kultury jejím sporem s prezidentem. Není tomu tak. Je to premiér, komu se zatím prezident vzpírá vyhovět a komu hrozí, že bude muset po rozpadu současné vlády kromě podpory komunistů skousnout ještě podporu SPD nebo „prezidentových mužů“. Kdo si pamatuje, jak se Andrej Babiš vyjádřil o prezidentovi v předvečer jeho poslední volby, co by měl a jak změnit, pak asi tuší, že i Andreji Babišovi má zřejmě pomstychtivý prezident, co vracet.
Co tedy dělat? V tom tkví kouzlo mé rady. Vůbec nic. Nikdo, ani vlastní voliči, totiž od ČSSD nečeká, že bude činit jakákoliv hrdinská gesta a odejde z vlády. Ukvapené demise mají v naší historii velice smutnou tradici, kdy se tímto způsobem například v roce 1948 komunisté ujali vlády.
Jde sice o principy, ale jak jsem výše napsal, není to boj ČSSD. Jan Hamáček si přeje odvolání ministra a je na premiérovi, aby k tomu co nejdříve přiměl prezidenta. Na místě Jana Hamáčka bych popřál prezidentovi příjemnou dovolenou, sám odjel na dovolenou a premiéra Babiše bych uvařil „ve vlastní šťávě“ jeho, jak se nyní ukazuje, nevyzpytatelného „spojenectví“ s prezidentem. Rozhodně bych se neúčastnil žádných dalších jednání, protože už není, co řešit. Prezident musí dříve nebo později Antonína Staňka odvolat. Může kolem toho řečnit, Staněk i Ovčáček mohou tweetovat a Mynář si „bokem“ odkládat další miliony z veřejných zakázek na koupi dalšího domu, ale prezident jej odvolat musí.
Nemá smysl na prezidenta hystericky tlačit, stačí jen čekat a bez zbytečných vysvětlování trvat „na svém“. Řešení má kouzelný vedlejší efekt, že je po dobu čekání možné neustále upozorňovat na fakt, že pokud premiér Babiš není schopen uplatnit svou vůli vůči „kladeči věnců“, těžko může být kompetentní nadále vést vládu naší země.
