Lída Baarová, "porno" bez obnaženého ňadra

Státním vyznamenáním oceněný "národní režisér" Filip Renč natočil za peníze daňových poplatníků životopis naší slavné herečky Lídy Baarové, která se, dle jeho názoru, proslavila hlavně románkem s Goebbelsem a pobytem ve vězení.

Nebýt to tak plytký film, prost jakékoliv umělecké invence, zřejmě by mi ani nestálo za to zmiňovat, že na film poskytl na konci roku 2014 Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie patnáct milionů korun. Tedy většinu své podpory pro filmové tvůrce na rok 2015. Prokázal tím Filipu Renčovi medvědí službu, jelikož rázem se jeho projekt stal vlajkovou lodí české kinematografie a budil přehnaná očekávání.

Výsledek Renčova snažení by možná fungoval jako levná, televizní inscenace. Ovšem do velkých kin je to příšerná mizérie, ve které nefunguje prakticky nic. Přimhouřit oko lze pouze u výpravy. Retro snímek je kvalitní kostýmní podívanou. Ve všech ostatních ohledech kulhá víc, než „kozel z Babelsbergu“ Goebbels.

Kdo si chce ušetřit dvě hodiny trvající podívanou, najde informace o Lídě Baarové rychleji a pohodlněji na Wikipedii. Film pouze papouškuje známá fakta a ta podává naprosto bezpohlavním způsobem.  Lví podíl má na tom scénárista Ivan Hubač, syn vynikajícího scénáristy Jiřího Hubače, který již zprznil novodobý seriál „Sanitka“ a nyní „se podepsal“ pod příběh filmu „Lída Baarová“. Životopis Baarové ničím neozvláštnil, většina dialogů s výjimkou několika domácích scén u jídla a hádek Baarové s Fröhlichem, zní mimořádně uměle.

Herecké výkony jsou žalostné. Táňa Pauhofová jako Lída Baarová neopouští jeden a tentýž výraz. Karl Markovics dal Goebbelsovi jistý glanc, který zničil český dabing. Gedeon Burkhard není jako Gustav Fröhlich ničím víc, než pohlednou rekvizitou. Hitler v podání Pavla Kříže je mimořádně trapný. Nejde o to, že jej hraje „Štěpán Šafránek“, ale jak ho hraje. Jako karikaturu. Kdyby byl Hitler takový trouba, tak by neobsadil ani Rakousko.

Vášeň a emoce filmu zcela chybí. Snad nejmarkantnější je to v případě milostného aktu Baarové s Goebbelsem. Za scénu s umělým ohněm a do něj promítanými obličeji by se filmaři styděli i před třiceti lety.  Po technické stránce film představuje podprůměr. Technicky zajímavě mělo zřejmě působit zasazení Baarové a její matky při návštěvě Berlína do dobových dokumentů. Výsledek připomíná práci malého dítěte s grafickým softwarem, a jelikož se objeví pouze na počátku filmu, nezdá se, že by šlo o režisérův koncepční záměr. Spíš o manýru, která měla ospravedlnit vysokou cenu filmu.

Je to snad poprvé, kdy mi na filmu nevadí, že je špatný. Nejvíc mi vadí, že je „nijaký“. Ať byla Baarová jakákoliv, film o ní vlastně nic neříká. Byla to koketa, která šla za svým za každou cenu? Dívka ztracená ve svém krásném těle, která si nepřipouštěla okolní svět? Éterická dívka zmámená pozlátkem? Film Baarové těžce ubližuje tím, že ji líčí jako jakousi dívenku, která je krásná a na plátně i v životě pouze existuje. Nic necítí, pouze o tom mluví. Filmu chybí jakýkoliv záchvěv vášně, v momentech, kdy by to divák očekával, se neobjeví ani pomyslné, dnes všudypřítomné, obnažené ňadro.

Film se ptá, zdali je zločin milovat zločince a snaží se odpovědět, že to zločin není. Dle mého názoru je zločin natočit za peníze daňových poplatníků dějově předvídatelné  "porno", které si hraje na velké umění. Je to zločin morální a umělecký, který český film potápí na pomyslné dno současné evropské produkce.

Moje hodnocení: 40%