Deštivé dny Colours of Ostrava 2016

Zlata Holušová je Bůh! Nedokáže sice poručit větru a dešti, ale vypulírovala se svým produkčním týmem festival Colours of Ostrava do podoby, který nemá mezi festivaly obdoby. Dělá čest svému jménu i vynikající reklamu Ostravě.

Multižánrový festival Colours of Ostrava letos slaví dvě jubilea. Jedná se o patnáctý ročník festivalu a zároveň pátý ročník, který probíhá v Dolní oblasti Vítkovic, v industriálním prostoru bývalých Vítkovických železáren. Přestože se nevydařilo počasí, které je jednoznačně nejhorší za posledních pět let, zatím je možné konstatovat, že festival naplnil mírou vrchovatou má očekávání.

Rozmístění festivalu v areálu Dolní oblasti Vítkovic je po letech optimální, plocha schůdná, a přestože zhusta pršelo, nezměnil se areál v neprostupnou bažinu, za což patří pořadatelům dík. V areálu je 20 open air i krytých scén. Nalevo od hlavního vchodu vévodí celému areálu festivalu hlavní a nejrozměrnější Česká spořitelna stage, na které probíhají koncerty headlinerů festivalu. Nalevo od ní jsou krámky s občerstvením, pivní stany a Drive stage. Napravo od ní pak rozměrná VIP zóna, další pivní stany a kamenný Radegast Pub. Za hlavní scénou je ArcelorMittal stage, opět obklopená stánky s občerstvením. Naproti hlavnímu vchodu se rozbíhá hlavní nákupní zóna s krámky se vším možným i nemožným, obklopená zábavními centry a končící u haly Gong v bývalém plynojemu. Následují Radegast Czech stage, Agrofert Fresh stage a další a další scény a stánky s občerstvením. Všude po areálu jsou výtvarné a světelné instalace. Návštěvníkům jsou k dispozici i tradiční lákadla Dolní oblasti Vítkovic, jako jsou prohlídky vysoké pece, Bolt Café na vysoké peci nebo Velký a malý svět techniky.

V oblasti kulturní nabídky je festival víc, než barevný. Nově se letos rozšířila diskusní fóra, promítají se filmy, bylo možné si opět objednat vstupenky do multifunkční haly Gong na divadelní i hudební představení. Kdo chce, může vstupenky probendit tancem, poslechem reprodukované muziky a konzumací alkoholu v zábavních centrech tomu určených. Může korzovat po rozlehlé ploše areálu, nakupovat tretky nebo se cpát občerstvením, dle libosti. Zdá se, že jediné, co tomuto festivalu pestrých barev a možností zábavy ještě chybí, jsou kolotoče.

Jelikož se z mého pohledu jedná primárně o hudební festival, všechna ostatní lákadla, s výjimkou občasného jídla a pití, jsem letos vynechal. Line up se mi na první pohled nezdál příliš bohatý a ve srovnání s minulými lety snad i poněkud hubený, ale jak se ukázalo, bylo to pouhé zdání. Čtvrteční start festivalu byl impozantní a tradičně jej odstartovala Zlata Holušová s primátorem města Ostravy a hlavními sponzory, tentokrát za doprovodu vystřelených barevných konfet. Skotští „Treacherous Orchestra“ rozparádili publikum na první dobrou, takže jsem pokračoval na druhou stage, abych si vychutnal energické „Nothing But Thieves“, které sice v první půli koncertu statečně likvidoval zvukař, ale jinak předvedli plnokrevnou, kytarovou show. Zlatým hřebem večera byli pro mě osobně „Tame Impala“. Profesionální výkon kapely, snoubící psychedelii s beatlesovskou kytarovou hravostí a částečně popově laděnými rytmy, doprovázely tak báječně halucinogenní animace, že jsem si dovolil jen z dálky zaslechnout své dávné oblíbence „Slowdive“ a den jsem zakončil až překvapivě razantním a výborně provedeným setem francouzských „M83“, kteří naplnili mé oči, uši i duši.

Čtvrteční program mě uspokojil natolik, že jsem si mohl dovolit páteční a sobotní program, zaměřený především na mladší „one hit“ kapely, do značné míry vypustit. V pátek jsem se tak nechal nejprve pokochat libým hlasem norské zpěvačky skupiny„Aurora“, která snoubila vzhled zraněného ptáčátka s hlasem zpěvačky Dolores O’Riordan, aby mě posléze již podruhé na Colours znechutil Antony Hegarty, nyní v jakémsi ženském alteregu s programem „Anohni“, který, dle mého názoru, nepatří na festival, ale do klubu. Pátek zakončili vynikající Islanďané „Of Monsters and Men“ s tradičním ostrovním, kytarovým zápalem. V závěru si riskli nechat se vytleskat, za což se publiku odměnili mou oblíbenou písní k filmu „Walter Mitty a jeho život“. Sobota byla z mého pohledu ještě slabší, ačkoliv „Caro Emerald“ se svým swingovým programem, ani „Monkey Business“ v žádném případě nezklamali. „Kodaline“ uspokojili naděje mladých fanynek romantickou hudbou a podmanivým hlasem frontmana. O co "méně" se dělo na hlavních pódiích, o to větší prostor skýtala sobota k poznávání interpretů na menších scénách, kterými byli třeba „street punkoví“ „The Goddamn Gallows“, čeští alternativci „DVA“ nebo irští „We Banjo 3“.

Problémem festivalu Colours of Ostrava je pouze fakt, že se absolutně nedá stihnout vše, co by si návštěvník předsevzal vidět, slyšet a zažít. Je třeba dopředu pečlivě volit priority. A tak se už teď těším na dnešní závěr festivalu, který bude ve znamení koncertů fenomenálních chorvatských cellistů „2Cellos“, písničkáře „Passengera“, „The Vaccines“ a kultovních elektroniků „Underworld“, kteří festival letos na hlavní scéně zakončí a pevně doufám, že nechají vzpomenout na kultovní film „Trainspotting“. Je zcela jedno, jestli bude pršet nebo svítit slunce, ačkoliv druhá varianta by byla příjemnější. Bude to fajn a na konci festivalu mě bude na jedné straně strašně mrzet, že končí a na druhé straně se budu těšit na ten moment, kdy si budu moci koupit vstupenky na další ročník, protože festival „Colours of Ostrava“ nebo chcete-li „COLOURS!!!“ ten nikdy nezklame!