Colours of Ostrava 2014

Přiznám se, že si v této chvíli nedovedu představit, že by se mohl jakýkoliv ročník jakéhokoliv festivalu ještě lépe vydařit. Když Zlata Holušová letošní ročník Colours of Ostrava slavnostně otevřela, zřejmě nikdo nečekal, že bude po celé čtyři dny nádherné, parné počasí, místy tak slunečné a teplé, že se budou návštěvníci těšit na moment, kdy zapadne slunce. Areál Dolní oblasti Vítkovic se od loňského roku ještě více rozšířil, architektonicky „vyčistil“, vyrostly nové stavby, silnice a nepamatuji si, že bych za čtyři dny slyšel vůči tomuto jedinečnému, industriálnímu prostoru byť jen jedinou negativní připomínku. Dolní oblast Vítkovic se stává synonymem Ostravy a myslím, že to je dobře. Dík všem, kteří to „mají na svědomí“.

Areál byl plný stánků s pivem, jídlem, oblečením i tradičními festivalovými tretkami. Cestu na festival si našly globální fastfoody i kapitáni obchodu s lihovinami. Vzhledem k tomu, že kulinářské umění je také "žánrově vytříbeným" uměním, snad nebude vadit, když na počátku vyzdvihnu občerstvovací stánek, který uspokojil nejlépe moje chuťové buňky. Stánek s Pálavskými langoši, které začínají být stejně legendární, jako ostravský festival.

Pomyslný „úvod“ festivalu patřil skupině „Les Tambours du Bronx“. Maníci, valící do plechových sudů se snažili, seč mohli, aby od počátku rozjeli rytmicky festival na velmi slušné obrátky. Severoafrická dechovka „Fanfarai“ rozhodně nezůstala pozadu, ale zřejmě nikdo nečekal, že se po ní hned první den zrodí koncertní vrchol festivalu. Záměrně nepíšu hudební, jelikož letos bylo hudebních vrcholů několik a každý si mohl vybrat „ten svůj“. Nicméně z mého pohledu skupina „Shaka Ponk“ nabídla nejpůsobivější symbiózu dovedně připravených projekcí, hudby a nespoutané show na pódiu. Posléze jsem si odskočil na mé oblíbence „Gipsy.cz“ a nestihl jsem tak koncert bluesmana „Seasick Stevea“, kterého někteří považovali za jeden z hudebních vrcholů festivalu. Závěr prvního dne patřil skupině „MGMT“, která se po půlnoci zahleděla do psychedelie, do sebe a mě posunula směrem do hajan.

Unaven po prvním dni a v pátek stále ještě pracující, jsem si druhý den vychutnal nejdříve „Monkey Business“. Skupina se stává festivalovým evergreenem a postupně se v programu posouvá směrem do večerních hodin. Jsem zvědavý, jestli bude hrát někdy i za tmy. „ZAZ“ se do tmy posunula a moc jí to neprospělo. Isabelle Geffroy utopila své nespoutané, rozpustilé, nádherné já v jazzovém setu s kapelou a sice nezklamala, ale nezazářila. Z mého pohledu jí převálcovala dánka „M0“, která podala velmi vitální výkon a její elektro indie pop byl vrcholem jinak průměrného dne, který uzavřel elektronický temný mág a její krajan „Trentemoller“ a ukončil tak v podstatě dvoudenní, převážně francouzsko-dánský mejdan.

Sobotní odpoledne patřilo českým protagonistům „Eddie Stoilow“, „The Chancers“ a především pak Danu Bártovi, o němž nepochybuji, že již má někde vytetované festivalové inventární číslo. Je to obdivuhodný zpěvák a umělec, jehož medový hlas alespoň na chvíli otupil ostří dopadajících slunečních paprsků, jež si zcela podmanil. Večerní line up otevřel zasněný Amík John Grant, na kterého jsem se velmi těšil, ale "odvděčil" se mi koncertem bez překvapení. O chvíli později se festivaloví dinosauři v nejlepším slova smyslu, dočkali svého hudebního vrcholu v podobě legendárního zpěváka Roberta Planta a jeho kapely „The Sensational Space Shifters“, která přednesla set vlastních skladeb, kombinovaný se skladbami „Led Zeppelin“. Následující „Darkside“ to měli sice v tomto kontextu těžké, navíc se dostali na festival na poslední chvíli, ale i tak předvedli letošní nejlepší elektronickou, hudební show. Festivalové pestrosti učinili zadost trpělivě očekávaní „Bastille“, kteří zcela uspokojili posluchače a především posluchačky z opačného věkového spektra, než Robert Plan a uvedli dav, který patřil v historii „Colours“ zřejmě k nejpočetnějším, do naprosté extáze.

Po sobotním sežehnutí se už neděle účastnil pouze můj stín, za kterým jsem se doploužil na odpolední „Horkýže Slíže“, kteří nás dali okamžitě rázně dohromady. „John Butler“ se svým „Triem“ dokázal, že "když umíš hrát fenomenálně na kytaru, není, co řešit" a rozhodně se přidal k hudebním vrcholům festivalu. Skupina „Chinaski“ všem posluchačům umožnila si společně „hezky česky“ zazpívat a blížil se můj osobní, hudební vrchol, který představovali američtí indie rockoví „The National“. Dojem sice mírně zkazila zpěvákova lehká pěvecká indispozice, ovšem tu bohatě nahradil svou nečekanou, lehkovážnou, ale davem kvitovanou poutí mezi diváky. Festivalově předposlední „Goat“ dali vzpomenout na loňský propadák „The Knife“, ovšem mnohem lépe se poslouchali. Závěr převážně anglo-amerického víkendu a celého festivalu znamenal koncert Johna Newmana. Netušil jsem, že to budu moci po skvělém loňském a předloňském finále festivalu napsat, ale byla to vynikající volba. Mladý, nadaný Brit předvedl show plnou současných hitů, na jejímž závěru festival vyvrcholil.

Festival byl tradičně zaslíbený nejen hudbě, ale dostalo se i na poezii, filmy a v dosud nevídané míře i na divadlo. Všechna tři představení v GONGu byla naprostým právem vyprodaná dlouho před festivalem. „Cirk La Putyka“ předvedl v pátek představení „Risk“, ve kterém tuhla krev v žilách. Bolek Polívka s dcerou Annou předvedli v neděli všechny významy slova „DNA“ v nové autorské hře a obě představení se dočkala závěrečného potlesku ve stoje. Ovšem to, co se dělo na „souboji gigantů“ brněnského „Komediografu“ a pražského „Divadla Sklep“ je jen stěží popsatelné slovy. Dvě hodiny smíchu mi prodloužily život o několik let. Už v pátek si tak pomyslně ukradli vrchol celého festivalu pro sebe.

Letošní, v pořadí již třináctý ročník multižánrového festivalu Colours of Ostrava v neděli večer skončil a mé srdce se naplnilo tradiční radostí a smutkem. Radostí z faktu, že jsem měl možnost sledovat úžasnou přehlídku nadaných umělců, setkávat se při tom s přáteli a těšit se z nádherného počasí. Smutkem z faktu, že si musím na další ročník zase rok počkat. A počkám si moc rád, protože věřím, že realizační tým, umělci i návštěvníci spolu opět vytvoří neopakovatelnou atmosféru.