Chcete si zprotivit legendu? Najděte Dory

Současná animovaná pohádka by měla být skvěle technicky provedená, chytře vymyšlená, zábavná a pro děti poučná. Na pokračování „Nema“ jsem se moc těšil především proto, že v době svého vzniku všechna tato kritéria splňoval.

Nebudu zastírat, že „Hledá se Nemo“ je mojí nejoblíbenější animovanou pohádkou. Uvědomuji se, že „Příběh hraček“ byl technicky převratnější, „Lví král“ zpěvnější, „Doba ledová“ zábavnější a „Shrek“ povýšil animovanou zábavu na rodinnou podívanou, ale „Hledá se Nemo“ je v mnoha ohledech unikátní. Představil dětem oceán tak malebně a hravě, že na tento koncept navazují podmořské pohádky dodnes. Doprovodná hudba byla do té míry skvostná, že byl Thomas Newman nominován na Oscara. Skvěle vymyšlený příběh osamělého otce, hledajícího svého jediného syna, byl z více hledisek poučný. Scénář byl ozdobený chytrými epizodkami, ať již to byl „swing“ se žralokem Brusíčkem, honička s příšerou z hlubin, Bourák jako průvodce oceánským proudem a nezapomenutelnými hláškami jako „ryba je kámoš, ne žrádlo“.

Ještě jeden klad měl tento film. Tvůrci dlouho odolávali pokušení natočit pokračování. Bylo to sympatické, protože fenomenální díla by se, dle mého názoru, neměla rozmělňovat průměrným pokračováním. Bohužel neodolali. Možná z finančních důvodů, neboť „Nemo“ byl kasovní trhák, možná z nostalgie, možná chtěli udělat radost divákům a opět oživit malebný svět rybiček. Proto dostala svůj film souputnice Nemova otce Marlina z „prvního dílu“, zábavná popleta Dory.

Tedy zábavná do té doby, než dostala svůj film, jelikož jsem nezaznamenal, že by se u filmu „Hledá se Dory“ kino otřásalo smíchem. Určitě se objevily vtipné momenty, ale bylo jich po hříchu málo. Menší děti se u filmu nudily. Scénář si nedělá větší ambice, než postupně oživit myšlenky na postavy z prvního dílu, ať již jde o Bouráka nebo osazenstvo korálového útesu a přestože přesune děj do mořského akvária, chyběla mi jakákoliv zajímavá epizodka, která by děj poněkud oživila. Dory se v podstatě vůbec nehledá, ale ona sama hledá své rodiče. Šťastný konec je vycucaný z prstu. Hudba je nezáživná a jen podkresluje snahu recyklovat legendu. Invence se nekoná.

Asi bych to vše dovedl hodit za hlavu a smířit se s faktem, že divákům stačí pohled na výborně výtvarně zpracované, žvanící rybičky a pár jednoduchých žertíků jako, když Dory tvrdí, že má „krátkoblbou paměť“. Alespoň o tom svědčí dosavadní slušné kritiky i výborné hodnocení na filmových databázích. Ovšem konec, ve kterém chobotnice řídí náklaďák a minuta za minutou postupně likvidují vše, co bylo na prvotině dobré, mi hnul žlučí. Nevěřím, že za tyto nesmysly může tvůrčí tým, který se od prvotiny zásadně nezměnil. Disney Studios, které vlastní společnost Pixar od roku 2006, mají evidentně jiný přístup ke tvorbě animovaných filmů. Nedá se napsat, že by tvořili naprosté propadáky, ale genialita animáků z dílen samotného Pixaru se držela do roku 2010 a od té doby je to jen recyklace starých témat. Stále to stačí na slušnou diváckou odezvu, ale už to není ono.

Současná animovaná pohádka by měla být skvěle technicky provedená, ale neměla by rezignovat na svůj hlavní účel, čím je, dle mého názoru, být chytře vymyšlená, zábavná a pro děti poučná. Film „Hledá se Dory“ je nádherně provedený, ale ve všech ostatních ohledech mě velmi zklamal.

Moje hodnocení: 60%