Soudruh Zaorálek nás dnes přesvědčil o tom, že v rukách
politika a úředníka existuje ještě mocnější a nebezpečnější zbraň než razítko:
je to tlačítko.
Napětí v poslanecké sněmovně je po včerejším vyslovení nedůvěry vládě jistě srovnatelné s napětím v drátech vedoucích od druhého bloku temelínské jaderné elektrárny a naděje na jeho snížení v nejbližší době je takřka mizivá. O to vyšší nároky teď budou kladeny na řídící jednotlivých schůzí. Musí být rozvážný, mít autoritu a hlavně všem měřit stejným metrem, bez ohledu na politickou příslušnost. Osobně jsem konkrétně pana Zaorálka, jako zkušeného matadora poslaneckého života a dlouholetého předsedu sněmovny, za takového člověka považoval.
Bohudík nemám tu čest poslouchat Rathovi výblitky na živo. Nejsem ani zaplaťpánbůh nucen se tomuto samolibému sběrateli funkcí a politickému turistovi dívat do očí, když provozuje svoji pravidelnou orální onanii u řečnického pultu poslanecké sněmovny a když se u takto sám sobě navozených mentálních orgasmů tváří nesmírně přešťastně. Mně úplně stačí občasné záběry na sturmbannführera Ratha v televizi při přímých přenosech z jednání parlamentu anebo záznamy jeho výstupů v novinách. Jsem si ale téměř jist, že být u některých jeho zásadně osobně směřovaných invektiv a urážek ve skutečnosti, měli byste příležitost sledovat na youtube i videa jiných fyzických výpadů proti této příšerce české politiky, než je ono památné s Mackovou fackou.
Začne-li Rath v momentálně nažhavené atmosféře sněmovny zase provokovat a seje-li vítr, nemůže očekávat sklizeň ničeho jiného, než silné bouře. Speciálně Langr je tím posledním, kdo si nechá lidově řečeno „srát na hlavu".
Osobně považuji dnešní extempore mezi Rathem a Langrem ve sněmovně za nechutné, ale bezprecedentní je pro mne zásah pana Zaorálka do této jejich hádky. Nechat Ratha pourážet a pošpinit koho chce a člověku, který se jde jeho útokům (i když ostře) bránit vypnout mikrofon, je nečestné a pro demokracii nebezpečné. Nechci si ani domýšlet, co by se mohlo dít, kdyby strana pana Zaorálka měla ve sněmovně s dalšími experty na demokracii z KSČM většinu.
Ono to totiž vypínáním mikrofonů začíná, odvážením politiků v autech s temnými skly pokračuje a nalezením jejich těl pod otevřenými okny Černínského paláce končí...
