Znovu jste uhnul pane premiére.

       Vzkázal jste nám z Bruselu, že jste chtěl být slušným premiérem a Topolánkovy názory vás přestaly zajímat. Promiňte, ale pokud nejste hloupý, tak jste na základní lidskou slušnost rezignoval už před třiceti lety, kdy jste vstoupil do strany, která si svoji vedoucí úlohu posvětila i ústavně.

       Dneska už není mnoho pamětníků doby, kdy se odpůrci ještě věšeli, proto se může zdát, že vstup do strany jen proto, abych mohl vykonávat svoji práci, není nic tak nehezkého. Co když ale na tu práci byli lepší, avšak s páteří.

       Nevím, co vás vedlo k tomu, že jste přijal nabídku na vedení této země. Asi je to veliká výzva a na vaši omluvu: nemohl jste tušit, že se to tak protáhne. A to je kámen úrazu. Kdyby k tomu nedošlo, byl byste vnímán jako člověk, který s noblesou překlenul několik měsíců politické krize.

       Dnes však pane premiére začínáte prohospodařovat své renomé. Snad se jednou ukáže, že Dusík jenom přeháněl. Možná ani odboráři nedospěli k závěru, že jsou vlastně vysoko nad politiky a oni řídí zemi. Ale ve chvíli, kdy se člen vašeho kabinetu stane lídrem kandidátky za významnou politickou stranu
(a to nám tady neřídí zrovna kulturu) a vy vyslovíte "doufání", že se bude chovat apoliticky, to si buď děláte legraci, ................

       Topolánka hodili přes palubu až po vašem vzkazu. Je to jejich věc, že si jediného člověka, který vypadá jako chlap, utopili jako kotě. Voliči už jim sdělí, co to znamená. Ale vaše prohlášení mu ještě před tím pádem dalo za pravdu. Zase jste uhnul a jen díky svému charakteru. Přesto, že jste žid a nejste gay.
Vy s jeho názory nebudete polemizovat, Vy nebudete bojovat. Vás nezajímají.

       Jak božské pane Fischere! Vy jste mu asi nechtěl ublížit, že? Máte štěstí, že žijete v zemi, kde vám na to lidé naletí. A s tím jste vlastně počítal, že pane slušný, nebetyčně uražený, premiére.