V téhle stoce by se neutopil jenom Topolánek.

       Je úžasné, kolik psavců na všech různých místech, tento portál nevyjímaje, cítí potřebu přiložit pár briket na Topolánkovu hranici. Za některými autory si živě dovedu představit s gustem lynčijící otce Scholastiky. Samozřejmě dobře schované v rozvášněném davu.

       Nebudu se dohadovat, jestli řekl Topolánek něco tak ohavného, abychom se nad tím celonárodně pohoršovali od rána až do večera. Nota bene, když podle nejnovějších zpráv i ministr Slamečka prohlásil, že není nic, za co by se měl omlouvat.

       Přiznejme si, že si každý ve svém soukromí občas zafilozofujeme. A teď si představte, že vás někdo nahrává a ty bláboly se objeví na veřejnosti. Přemílají se vaše výroky, které byste veřejně nevypustili, to raději duši. Cítíte se zrazeni a poníženi. Je to vaše chyba? Ne, tohleto příkoří a váš osobní průšvih vám někdo úmyslně a s gustem přichystal.

       Topolánkovy věty nebyly určeny nám. A je to projev naší malosti, jestliže se v nich tak cachtáme. Slušný člověk by měl dát najevo své pohrdání těmi, co nám je poskytli. A ignorovat je. Je v tom i kus uznání svobody člověka, stejně jako když soudce odmítne důkaz, který byl získán zavrženíhodným způsobem. My tady zatím o svobodě a o slušnosti jenom žvaníme, ale obsah těch slov nám uniká.

       Proto mě mrzí i reakce pana premiéra, pokud tedy není vytržena z kontextu.