Necháme si mozky vymýt úplně?

       Ještě máte chuť si pustit naše politiky k nedělnímu obědu? Pokud budete pitomci, za které vás považují anebo je budete sledovat už jen s útrpným úsměvem, ani vám nemusí přestat chutnat. Já jsem to vydržel deset minut. Potom jsem to vypnul. Potom jsem si přidal.

       Pan Cyril Svoboda vám vylíčí Michala Kocába jako přísavku, která se, bez ohledu na výzvy brčálníků, nechce pustit svého ministerského křesla. To se asi ten chlap, který dal svou funkci k dispozici před čtrnácti dny, ač ho nikdo nevyzýval, tak křečovitě drží kvůli ministerskému platu! Tedy po lopatě: dneska moji demisi premiér nepřijal, za čtrnáct dní jsem šmejd, který nechce podat demisi. Jak brilantní scéna v divadelní frašce. Publikum se natřásá smíchy a chválí autora za absurditu nápadu.

       Pan prezident nám hnedle v dalším záběru potvrdí to, co už si dávno myslíme. Politici vlastně vůbec nejsou potřeba. Vlastně vůbec nepotřebujeme vládu. Zvláště nějakého půlministra! To přece klidně zvládne premiér. Žádná práce mu nepřibude! Vždyť my tady na lidská práva stejně kašleme. Já osobně si myslím, že by pan premiér uřídil všechna ministerstva najednou. Ale nemám jak svůj nápad prosadit.

       A už je tu dopis pana Paroubka. Žádná změna. Jeho schizofrenie se neléčí. Zprvu hlásá spravedlnost ve svém návrhu, ať ministerstvo řídí někdo jmenován za ODS. Tím se srovná případ s Ministerstvem životního prostředí. Jedním dechem nám pak sdělí, že nejlepší bude, když to premiér vezme na sebe. Zjevně nám zapoměl oznámit, že mu to přijde ještě spravedlivější.