V tisku se mohu dovědět, že ani náš pan prezident se neumí rozhodnout, komu dát v nadcházejících volbách svůj hlas. Pokud nám sliboval svoji nadstranickost, nemohl nám podat lepší důkaz vážnosti této deklarace.
A ve stejné situaci jsme my všichni. Tedy pokud nejsme skalními, nekritickými fandy svých barev.
Ke smůle modrých, jejichž příznivci přece jen mají v hlavě více materiálu k přemýšlení, to znamená optickou převahu v červené až oranžové části spektra.
Býval jsem členem a po odchodu i nadále voličem ODS. Až do chvíle, kdy si chlapci a děvčata v našem městě odhlasovali před posledními komunálními volbami, že na přední místa kandidátky mohou jen ti, co jsou ve straně tolk a tolik let a podepali se tak na červeném magistrátu.
Před lety jsem nejvíc fandil Janu Rumlovi. Jeho spontání odchod z ódeésky ve chvíli, kdy se dověděl o sponzoringu ze záhrobí mě utvrzuje v důvěře k němu. Postižená partaj obrátila pozornost veřejnosti na fakt, že se tak stalo ve chvíli, kdy dlel pan Klaus na Balkáně a vnutla ji, že jde o atentát. Nevím, co by na věci a na její podstatě změnilo, kdyby byl pan předseda v Prčici anebo v Antarktidě. Ale nálepka podlého atentátníka funguje i na modrý dorost dodnes.
Přitom pan Ruml prokázal ODS neocenitelnou službu. Do jeho nové strany prchli kromě těch, kteří se ztotožnili s pohledem na finanční stranické lumpárny, také mnozí zlatokopové - šmejdíci, kteří se v původní straně neprosadili, ale byli si jisti, že pokud budou v novém prostředí od počátku, podaří se jim to. A podařilo. Mezi těmito hyenami Jan Ruml posléze neslavně skončil. Vy, kteří pamatujete, víte že nebyl zdaleka sám, kdo se prostřednictvím US z politiky vytratil.
Dnes vstupuje mezi Zelené. Mám k jejich názorům i praktické politice mnohé výhrady. Ale vyslali ke mně před volbami zřetelný signál. Mají ve svých řadách slušného člověka.
