Jsem na Vás hodně nas....ý pane prezidente.

       Před pár lety jsem Vás žádal o milost. Žádné se mi nedostalo. Nerozumí tomu, řekl jsem si. Asi se nechce seknout.    

       Jenže ono je to jinak.

       Za ty roky jsem už dávno přišel na to, že Vy rozumíte všemu, ale skutečně všemu. A tak musíte rozumět i dopravním značkám. Kdybyste si je byl prohlédl a podíval se na předpisy, nezbylo by Vám, než myslet si své o mých soudcích a zbavit mě následků jejich "podivné" práce.

       Takhle, my občané, chápeme Váš institut milosti. Jediný člověk v Zemi může zvrátit rozhodnutí soudu. Člověk, který když rozezná, že rozhodnutí není dobré, je ochoten nést odpovědnost za jeho zrušení.

       Vy jste však pojal institut milosti naprosto jinak. Stačí, aby Vám defraudant několika milionů nabulíkoval, že se musí starat o těžce nemocné rodiče a vy mu odpustíte několik let vězení. Omilostňujete bez jakékoli snahy povšimnout si něčeho jiného, než žadatelova invalidního vozíku či rakoviny. Povšimnout si nespravedlnosti.

       Já jsem pane nemusel být nezaměstnaným bezdomovcem. Člověkem naprosto neschopným plnit své závazky, a podle mnohých už vlastně na okraji společnosti. A mám hodně staré a ne příliš zdravé rodiče. Nevím, jak dlouho se o mě ještě mohou starat.

       A to šlo jen o bezprávně odebraný řidičák. Proto :  viz titulek!