Pozor, za volantem dav! (Proč fandíme porušování zákonů?)

Jsem řidič a často trnu. Na silnicích venku neprožívám sice žádnou slast, ale nejhůř je mi na vozovce v koloně a v popojíždění. Nedějí se při nich možná tak vážné nehody, jako když při plné rychlosti vrazíte do stromu, přesto se v takových štrůdlech odehrávají věci v minulosti nevídané. Občas je pozoruji ve špičkách na hlavních třídách. V čem tkví příčina nebezpečí?

Za volanty vozů šinoucích se po hlavní třídě sedí totiž řidiči nedbající příkazů vyhlášky. Výjimku v koloně tvoří sice řidiči, kteří vyhlášku a bezpečnost silničního provozu dbají; leč těch jest žalostná menšina. Zamýšlím se nad zdrcující většinou. Proč a čeho že se dopouští?

Zastavuje a stojí na přechodech.

Vjíždí do křižovatky, byť za ní již není místo.

Když vozidlům, čekajícím v kolmém (příčném) směru naskočí zelená, brání jim v průjezdu.

Kolona je stálou překážkou.

Řidičům se skelně upřeným zrakem do neurčita je to však zcela lhostejné. Dokonce je nezajímají ani chodci na přechodech v křižovatce, byť spořádaně vyčkávající na znamení. Těm pak zelený panáček není nic platný: nedostanou možnost přejít na druhou stranu. U víceproudových vozovek jde pak o věc zhola nemožnou. Ledaže by chodci plechové překážky přeskakovali, což by pro většinu osob, zejména pro ženy s kočárky zajisté nebyla lákavá vyhlídka.

Všichni svorně ztrácejí nervy a bublá v nich zlost jako zárodek nebezpečí.

Jací jsou vlastně ti lidé za volanty? Jsou bezohlední?

Nemyslím si to. Vidím u volantů ženy mající v sedačkách ve voze děti: ty by z mentální podstaty neměly být přeci bezohledné.

Jsou za volanty tedy lidé neznalí vyhlášky a pravidel silničního provozu? Tedy samí hlupáci?

Nemyslím si to. Vidím u volantů třeba lékaře, soudíce tak podle Asklepionova znaku s hadem na předním skle: ti by z intelektuální podstaty neměli být žádní hlupáci.

Zkusím tedy představivost.

Odmyslím-li z té popojíždějící kolony existenci samotných aut a ponechám-li si v obraze představ pouze samotné řidiče, co uvidím? Rozhodně nespatřím jedince nadané individuálním rozumem. Budu totiž hledět na dav. Dav, jenž právě dřepí za volanty aut. Dav zbavený nejen daru rozumu, ale i daru veškerých emocí a empatie. Prostě shluk nekulturních osob. Vidím množinu osob postrádající veškerých hodnot ducha, monstra řídící vozy pudově, podobně jako je počínání šelmy pídící se po kořisti, či počínání ptáků nezadržitelně táhnoucích ke vzdáleným hnízdištím. Dav ovládající kolony aut, jehož jednotlivým lidským nositelům za volanty jakoby kdosi infikoval virus naprostého odlidšťování.

Omlouvám se za patos, jemuž v závěru ještě trochu přidám.

Přemítám o tom, jak bych ten pozorovaný jev nazval, stát se na malou chvílku filozofem. Hledám v zásobníku slov: patrně bych nemohl nazvat ten virus jinak než odcizením. Tedy nikoliv bacilem bezohlednosti, ani bakterií hlupáctví. Na křižovatkách mě patrně straší epidemie odcizení.

Na iternetu koluje návod, jak čelit policii, přistihne-li vás při překročení rychlosti, a před pár dny jsem vyslechl zase jiný návod, jak obcházet vyhlášky. Co se to děje? Proč proboha fandíme porušování zákonů? Začínám mít pocit, že jsme se všichni zbláznili.