Proč se nechtějí izraelští Arabové stát součástí ´Palestiny´?

Článek Khaleda Abu Toameha "The Real Reason Arabs in Israel Do Not Want to Live in 'Palestine'", který vyšel 4. února 2020, přeložený mnou a paní Helenou Kolínskou.

• Proč je 250 000 izraelských Arabů žijících v oblasti Trojúhelníku tak vehementně proti tomu, aby se stali součástí Palestinského státu?
• Mnoho arabských občanů Izraele vidí, jak jsou denně porušována lidská práva Palestinců žijících pod Palestinskou samosprávou na Západním břehu Jordánu a pod Hamásem v Pásmu Gazy.
• Arabští občané Izraele si nyní musí zvolit nové lídry, kteří budou podporovat soužití mezi Araby a Židy v Izraeli a nebudou se podílet na slovních výpadech a akcích proti Izraeli.
• Někteří lídři izraelských Arabů a řada jejich poslanců v Knesetu jedná proti zájmům svých voličů. Vypadá to, jako by tito údajní lídři zastupovali Palestinskou samosprávu a Hamás a ne izraelské Araby, kteří pro ně hlasovali v naději, že budou pracovat na řešení problémů, kterým čelí jejich komunity, jako je například nezaměstnanost.
• Izraelští Arabové potřebují skutečné lídry, kteří je budou v Knesetu svědomitě zastupovat a budou se snažit o konstruktivní spolupráci s Židy. Demonstrace arabských komunit v Izraeli, které se nechtějí stát součástí Palestinského státu, slouží jako jasné varování lídrům izraelských Arabů: Braňte zájmy svých lidí nebo se kliďte z cesty.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Izraelští Arabové, jichž jsou téměř dva miliony, vytáhli do boje proti mírovému plánu amerického prezidenta Donalda Trumpa, který navrhuje začlenění některých jejich komunit do budoucího Palestinského státu. Od zveřejnění tohoto plánu vyjádřily tisíce Arabů svůj odpor k myšlence, že by se v budoucnosti mohly stát občany Palestinského státu.

Trumpův plán „Mírem k prosperitě“ navrhuje výměny území, které by mohly zahrnovat jak obydlené, tak i neobydlené oblasti. To naznačuje, že část území Izraele, oblast takzvaného Trojúhelníku, sestávající z řetězce arabských měst a vesnic, v nichž žijí izraelští Arabové, „kteří se převážně identifikují jako Palestinci, by se stala součástí Palestinského státu.“ Plán zdůrazňuje, že tyto arabské komunity „měly při jednáních o příměří v roce 1949 připadnout původně Jordánsku, ale nakonec si je Izrael z vojenských důvodů, které již nejsou dnes tak důležité, ponechal.“

Proč je 250 000 arabských Izraelců žijících v oblasti Trojúhelníku tak vehementně proti tomu, aby se stali součástí Palestinského státu?

Hlavním důvodem, proč jsou Arabové v Izraeli znepokojeni myšlenkou, že by se měli stát palestinskými občany, je to, že vědí, že ať bude tento Palestinský stát jakýkoliv, tak demokratický nebude. Mnoho arabských občanů Izraele vidí, jak jsou denně porušována lidská práva Palestinců žijících pod Palestinskou samosprávou na Západním břehu Jordánu a pod Hamásem v Pásmu Gazy.

V Izraeli se arabští občané účastní všeobecných voleb a mají své vlastní zástupce v Knesetu. Na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy měli Palestinci možnost svobodně a spravedlivě volit naposledy v lednu roku 2006.

Pokračující mocenský boj mezi Palestinskou samosprávou a Hamásem znemožňuje Palestincům, aby si zvolili nové poslance do svého parlamentu - Palestinské legislativní rady (PLC). Od ledna 2005, kdy byl Mahmúd Abbás zvolen na 4 roky prezidentem Palestinské samosprávy, neměli Palestinci možnost si zvolit nového prezidenta. V lednu 2020 vstoupil Abbás do 16. roku svého funkčního období.

S ohledem na pokračující roztržku mezi Palestinskou samosprávou a Hamásem je pravděpodobnost uspořádání nových prezidentských a parlamentních voleb nulová.

Zatímco Palestinci nemají funkční parlament už od roku 2007, kdy Hamás svrhl Abbásovu Palestinskou samosprávu a násilně převzal kontrolu nad Pásmem Gazy, účastní se arabští občané Izraele voleb do Knesetu. V současném Knesetu je 14 arabských poslanců.

Kromě problému s volbami se arabští občané Izraele obávají hlavně toho, že by museli žít v Palestinském státě, který tvrdě potlačuje občanské svobody, včetně svobody projevu a svobody tisku.

Sotva uplyne den, kdy by arabští občané Izraele neslyšeli o drsných podmínkách, kterým čelí Palestinci pod vládou Palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu a pod vládou Hamásu v Pásmu Gazy. Palestinští novináři, aktivisté bojující za lidská práva, političtí aktivisté a studenti vysokých škol jsou Palestinskou samosprávou a Hamásem každodenně napadáni.

A to je přesně to, čeho se arabští občané Izraele obávají.

Nedávná zpráva Výboru rodin politických vězňů sídlícího na Západním břehu Jordánu odhalila, že bezpečnostní síly Palestinské samosprávy během několika posledních měsíců zatkly kvůli politické činnosti desítky vysokoškoláků. Zpráva zdokumentovala nejméně 619 násilných zákroků bezpečnostních složek Palestinské samosprávy proti studentům vysokých škol za poslední dva roky.

Arabští studenti, kteří jsou občany Izraele, mohou na půdě svých vysokých škol svobodně protestovat, aniž by se museli obávat zatčení nebo předvolání k výslechu. Na konci ledna například arabští studenti Univerzity v Tel Avivu demonstrovali proti Trumpovu plánu a skandovali: „Palestina je arabská, od řeky [Jordánu] až po [Středozemní] moře.“

Palestinští vysokoškolští studenti, kteří nejsou občany Izraele a žijí na palestinských územích Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy, mohou izraelským Arabům studujícím v Izraeli tuto svobodu pořádat politické akce na akademické půdě jen závidět. Další nedávno zveřejněná zpráva odhalila, že několik studentů zatčených bezpečnostními složkami Palestinské samosprávy bylo brutálně mučeno. Podle této zprávy se většina zatčení uskutečnila na Univerzitě An-Najah, univerzitě nacházející se v největším městě Západního břehu Jordánu - Nábulusu.

Palestinským studentům žijícím pod Hamásem v Pásmu Gazy, kde žijí prakticky jen Arabové, kteří nejsou občany Izraele, se nevede o nic lépe. Bezpečnostní síly Hamásu provádějí v univerzitních kampusech pravidelné razie a zatýkají kvůli politické činnosti jak studenty, tak i profesory. Jednou z vysokých škol, na které se Hamás často zaměřuje, je Univerzita Al-Azhar v Gaze. V listopadu 2019 vtrhly bezpečnostní síly Hamásu také na Palestinskou univerzitu sídlící v severní části Pásma Gazy a zatkly několik studentů, kteří na univerzitní půdě připravovali politické shromáždění.

Zatímco v Izraeli mohou jeho arabští občané svobodně kritizovat izraelskou vládu a lídry, Palestinci kritizující Palestinskou samosprávu na Západním břehu Jordánu a Hamás v Pásmu Gazy se často ocitnou za mřížemi.

Na Západním břehu Jordánu by se profesor, který by se odvážil kritizovat Abbáse, mohl ocitnout na několik dní ve vězení. Otevřený Abbásův kritik profesor Abdel Sattar Qassem byl v roce 2016 obviněn z „urážky“ Abbáse a byl skutečně několik dní vězněn. Z „urážky“ Abbáse na Facebooku byla obviněna také palestinská novinářka Majdoleen Hassouneh.

V Pásmu Gazy zatkl Hamás jen během posledních několika let stovky svých politických oponentů. Potlačování svobody projevu ze strany Hamásu dopadlo tvrdě i na palestinské komiky. Nedávno bezpečnostní síly Hamásu zatkly komika Adela Mashoukhiho poté, co na sociálních sítích zveřejnil video, ve kterém si dělal legraci z energetické krize v Pásmu Gazy.

Není tedy divu, že jsou izraelští Arabové velmi znepokojeni vyhlídkou na život v Palestinském státě ovládaném Palestinskou samosprávou a Hamásem v důsledku možných územních výměn. Tito arabští občané Izraele vědí, že jakmile se stanou občany Palestinského státu, tak na tom budou naprosto stejně jako Palestinci žijící pod Palestinskou samosprávou a Hamásem. Někteří lídři arabské komunity v Izraeli dokonce považují ideu, že by se měli stát součástí Palestinského státu za „noční můru, která nesmí být realizována.“

Protesty izraelských Arabů jsou vzkazem světu, že dávají přednost životu v Izraeli před životem pod tvrdou arabskou diktaturou. Průzkum provedený v roce 2017 Izraelským demokratickým institutem (Israel Democracy Institute) ukázal, že 66 % izraelských Arabů považuje celkovou situaci v Izraeli za „dobrou“ nebo „velmi dobrou“.

Další průzkum, který provedl profesor Haifské univerzity Sami Samuha, zjistil, že 68,3 % izraelských Arabů preferuje život v Izraeli před životem v jiných zemích. Samuha řekl, že arabští občané „si v Izraeli váží pohodlí, svobody a stability.“

„V Izraeli existuje mnoho výhod, je zde moderní život a ekonomická a politická stabilita. Život Arabů (v Izraeli) nelze srovnávat se životy Arabů v Palestině, Libanonu a Egyptě. Důležité je i to, že v Izraeli neexistuje obava z převzetí vlády islamisty.“

Arabští občané Izraele si nyní musí zvolit nové lídry, kteří budou podporovat soužití mezi Araby a Židy v Izraeli a nebudou se podílet na slovních výpadech a akcích proti Izraeli.

Někteří lídři izraelských Arabů a řada jejich poslanců v Knesetu jedná proti zájmům svých voličů. Vypadá to, jako by tito údajní lídři zastupovali Palestinskou samosprávu a Hamás a ne izraelské Araby, kteří pro ně hlasovali v naději, že budou pracovat na řešení problémů, kterým čelí jejich komunity, jako je například nezaměstnanost.

Izraelští Arabové potřebují skutečné lídry, kteří je budou v Knesetu svědomitě zastupovat a budou se snažit o konstruktivní spolupráci s Židy. Demonstrace arabských komunit v Izraeli, které se nechtějí stát součástí Palestinského státu, slouží jako jasné varování lídrům izraelských Arabů: Braňte zájmy svých lidí nebo se kliďte z cesty.

Khaled Abu Toameh sponzorovaný nadací „Shillman Journalism“ je spolupracovníkem Gatestone Institutu a pracuje jako novinář v Jeruzalémě. Za svou práci obdržel několik ocenění.

https://www.gatestoneinstitute.org/15516/arab-israelis-peace-plan