Íránský sen: "Proč nemohu tančit?"

Článek Majida Rafizadeha "An Iranian Dream: "Why Can't I Dance?"", který vyšel 18. srpna 2018, přeložený mnou a paní Helenou Kolínskou.

•  
• Lidem na Západě se může zdát neuvěřitelné, že by se tanec mohl stát zločinem. Ale když se někde postupně zavádí právo šaría, tak se jakýkoliv nevinný akt "zábavy" může náhle stát zločinem dříve, než si toho všimnete.
• Maedeh Hojabri zveřejňovala na Instagramu videoklipy, ve kterých tančí. Za tento "zločin" byla 19letá žena zatčena, uvězněna bez řádného procesu a bez možnosti se bránit. V televizi byla veřejně zostuzena vynuceným přiznáním svého "zločinu".
• Koho navštíví mravnostní policie příště?

Muslimská matka v zemi řízené právem šaría - v Íránu – vyprávěla o své desetileté dceři: "Zeptala se mě: ´Proč nemohu tančit? Tančíme, protože jsme šťastní. Jak může být špatné být šťastný? Proč je tanec zločinem?´“ Mluvila o zmatku v očích její dcery. "Je to otázka, na kterou neumím odpovědět."

Řekla, že život její dcery se změnil, když slyšela, že 19letá dívka Maedeh Hojabri se stala terčem íránské islamistické "mravnostní" policie. Její zločin? Zveřejňování videoklipů, ve kterých tančí, na populárních celosvětových sociálních médiích, jako je Instagram. Důsledky takového činu jsou vážné. Stejně jako v případě ostatních mladých žen, které vysílaly videoklipy, na kterých tančí, byla Maedeh Hojabri zatčena, uvězněna bez řádného procesu a bez možnosti se bránit.  V televizi byla veřejně zostuzena vynuceným přiznáním svého "zločinu".

Díky tanečním videoklipům na Instagramu se Maedeh Hojabri stala v Íránu populární postavou a získala v sociálních médiích stovky tisíc fanoušků. Představte si, jak by se s ní zacházelo, kdyby žila na Západě. Byla by pravděpodobně považována za talentovanou, měla by příležitost svůj talent uplatnit, byla by zvána do oblíbených pořadů a vystupovala by v rozhlasových a televizních pořadech.

Ale ve státě řízeném právem šaría, jako je Íránská islámská republika, úřady považují lidi, jako je Maedeh Hojabri, za hanebné zločince. Ironií je, že za zločince by měli být považováni spíše extremističtí vůdcové země, která je státním sponzorem terorismu. Tito muži, kteří Maedeh Hojabri a další jí podobné lidi - kteří prostě chtějí jen šířit radost ze života - považují za nepřijatelné nebezpečí pro svou zemi.

Radost ze života a tanec by mohly učinit snesitelnějším krutý život lidí, kteří čelí hospodářským potížím, politickým nepokojům, cenzuře a celkovému strádání. V Íránu jsou však tyto jednoduché projevy radosti ze života trestány zastrašováním, soudy šaría a uvězněním. Výsledkem jsou příliš často vynucená přiznání viny, které Iránská islámská republika veřejně vysílá proto, aby legalizovala své obavy a pohrozila každému, kdo by tato videa mohl sledovat.

To nás přivádí zpět k otázce desetileté dívky: "Proč nemohu tančit? Proč je tanec zločinem?"

Představit si, že by tanec mohl vést k uvěznění, je těžké. Je to však mnohem obtížnější pro dítě, které teprve poznává svět kolem sebe, a teď se má bát, že by mohlo být napadeno islamistickou mravnostní policií, jen za vyjádření nevinné radosti.

Co na tanci tak znepokojuje a děsí mnoho islámských náboženských vůdců? Proč islamistické skupiny kladou takový důraz na vymývání mozků dívkám, aby věřily, že tanec je neodpustitelný hřích?

Částečně to může být pokus potlačit sexuální touhu, kterou může tanec nebo sledování tance vzbudit, a částečně jde o přání ovládat, omezovat a podmanit si ženy pod záminkou, že budou zachovány "čisté" a zdánlivě osvobozené od sexuální touhy.

Základním pilířem práva šaría v Íránu bylo vždy ovládání ženského těla. A jak také zavedení práva šaría v Íránu ukázalo, islamistické zákony upřednostňují sledování a kontrolu všech aspektů každodenního soukromého života každého občana. Tato úroveň dohledu a trestu slouží k vytvoření atmosféry strachu v celé společnosti: Lidé si vždy a všude uvědomují, že jsou sledováni.

Radikální a extremističtí muslimové zakazují vše, co může být označeno jako "zábava", nejen z důvodů náboženských, ale ještě více z důvodů politických. V očích fundamentalistických islámských vůdců se lidé, kteří se baví aktivitami, jako je tanec a pořádání večírků, stávají méně bázlivými. A méně bázliví lidé by se mohli odvážit překračovat hranice stanovené právem šaría a bouřit se proti státu. To je považováno za hrozbu pro moc, kterou islámští vůdci mají nad svým lidem.

Navíc, z pohledu extremistických muslimů, pokud si může žena dělat, co chce, tak může začít hovořit o svých právech, riskovat "ztrátu čistoty", získat finanční nezávislost a vzchopit se k tomu, aby odmítla status podřízené občanky druhé kategorie, který jí byl udělen vládnoucí náboženskou autoritou při jejím narození.

Podle očekávání však vynucování práva šaría také vytváří odpor, zvláště mezi ženami a dívkami snícími o svobodě. To je důvod, proč se po zatčení dívek - jako je Maedeh Hojabri - statečné ženy začínají připojovat k tomuto protestu tím, že zveřejňují své vlastní taneční videoklipy napodobující tance Maedeh Hojabri.

Výuka práva šaría by měla být pečlivě sledována v mešitách, školách i ve společnosti. Lidem na Západě se může zdát neuvěřitelné, že by se tanec mohl stát zločinem. Ale když se někde postupně zavádí právo šaría, tak se jakýkoliv nevinný akt "zábavy" může náhle stát zločinem dříve, než si toho všimnete.

Desetiletá dívka může v tuto chvíli jen doufat, že nastane čas, kdy bude mít možnost svobodně tancovat, zatímco její matka musí dále hledat odpovědi na její otázky. Ve většině světa mohou dívky skákat, točit se a vykřikovat  radostí - ale pro příliš mnoho dívek je i malá pirueta zločinem. Koho navštíví mravnostní policie příště?

Dr. Majid Rafizadeh - absolvent Harvardu, badatel, podnikatel, politolog, člen správní rady Harvard International Review a prezident International American Council on the Middle East (Mezinárodní americké rady pro Blízký východ). Je autorem několika knih o islámu a americké zahraniční politice. Můžete mu napsat na [e-mail].

https://www.gatestoneinstitute.org/12847/iran-dancing-crime