Jde nám o voliče!

Písnička stejná, písnička smutná. Evidentně je to po volbách vždy stejné. Sliby se slibují a blázni se radují! Každopádně ČSSD jde cestou ODS, rozkol uvnitř strany nemůže skončit jinak než destrukcí. Kdo bude tím chudákem, kdo si to odnese? Volič, občan, bez rozdílu koho volil nebo jakého je politického smýšlení. Sestavení vlády je v nedohlednu, což znamená, že nebude schválen rozpočet, nedojde k revitalizaci nebo pokračovaní oživení české ekonomiky a přetrvá hradní šaškárna. Na tomto faktu nic nezmění ani setkání Sobotka-Babiš-Bělobrádak. Prezident bude chtít mít vždy poslední slovo.

Oranžový malý kluci se nemůžou dohodnout, kdo bude mít bagřík na pískovišti na další čtyři roky. Je to nedůstojné. Necelých 21% voličů ČSSD si musí teď zoufat a časem budou ještě více rozladěni, že jejich hlasy byly spláchnuty  do stoky přetvářek, lží a prázdných hloupých slibů. Člověk by chtěl věřit, že koněčně přišel ten moment, kdy většina procitne, přestane slepě věřit některým starým politickým stranám a/nebo některým rychlokvaškám v parlamentu. Snad se již začneme více zajímat o politiku a budeme se více snažit rozlišovat mezi sliby a vážně myšleným a realizovatelným prohlášením.

Jakkoli to v ČSSD dopadne, vyhraje-li Sobotka nebo ZemanoHašek, tak tato politická strana nebude minimálně po příští 4 roky jednotná. Pravděpodobně se rozdrolí a osud bude mít stejný jako ODS. Dva lidé ve své nadutosti, pýše a pocitu jedinečnosti si hrají s osudy lidí, aby si dokázali, jaký jsou stratégové a velikáni. Výsledkem bude ovšem ještě větší apatie a rezignace na politické dění. Důsledkem může být přilnutí k extrémistickým hnutím, jako např. Okamurův Úsvit. Okamurův slovník se omezuje pouze na proklamaci, že nám zajisté pomůže příme odvolávání politiků, a to kdykoli a za každé situace. Jsem zklamaný, že tato ideová plytkost obdržela 14 mandátů. Okomura je nyní poslancem a senátorem. Určitě nejde o konflikt zájmů; ještě chybí prezidentský úřad. Dalším nebezpečím jsou komunisti, kteří jsou nyní třetí nejsilnější politickou stranou. Doopravdy nechápu myšlenkové pochody těch, co volili KSČM. Komunisti prostě nepřináší žádnou inovaci nebo řešení. Po 24 letech nic nedokázali, neprosadili a ideově uvízli v roce 1948. Nostalgické vzpomínky na Stalina, Brežněva nebo Husáka, jsou prostě nebezpečím, kterého se musíme rychle zbavit!

Velice rychle se tedy ukázalo, že primárně nejde o voliče. První kdo přiznal barvu, celkem rychle, je právě ČSSD. Časem se určitě přidají i další politické strany. Volič je opět obelhán a zůstává pouze statistickým číslem. Naštěstí vždy máme na výběr a výkřik typu "Není koho volit!" zůstane snad pouze pohodlnou deklarací neangažované agónie překonávající nežádoucí stav. 

Čeká nás tedy těžkých pár měsíců, s vyhlídkou na další předčasné volby. Naše politické prostředí není dospělé a rád bych věřil, že časem plnoletosti dosáhne. Je snadné věřit v spasitele, ale ve skutečnosti je máme pouze v knížkách. Realita je bohužel vždy stejná, méně romantická, na prvním místě jde vždy o peníze. Po 26.10.2013 to asi nebude jinak.