[krátká povídka inspirovaná nešťastnými událostmi nedávných dnů] Jarmila doběhla domů unavená, špinavá, ale bez viditelných zranění,
dopadla do křesla a naladila místní radiovou stanici. "Teroristický výbuch v metru se dnes obešel bez mrtvých a vážně zraněných", slyší nezúčastněný hlas moderátora. Před očima se jí vybavil ohnivý záblesk, rozbitá okna, střepy vysypané na zemi a křik vystrašených spolucestujících. Vagón byl téměř poloprázdný, na minulé zastávce vystoupila většina lidí. Ve voze zůstali staří manželé, několik spolužáků ze školy a vzadu na sedadle seděl jeden těhotný člověk, jak vysvětloval nedávno ve škole nový pojem jakýsi sympatický genderový aktivista. Ještě štěstí, že si vzala dnes do školy pohodlné boty, ve kterých se běží mnohem rychleji, blesklo jí hlavou.
Dnešní den nebude asi patřit k nejlepším. Pomyslela na dopolední řízení před disciplinární komisí, která jí udělila podmínečné vyloučení ze školy. Celé to začalo, když si podala na seznamce své fakulty inzerát. V reakci na jednu nabídku se neopatrně zeptala, odkud mladík pochází, nebyl v tom zlý úmysl, ani žádné předsudky, jen přirozená zvědavost. Mladý muž měl zřejmě špatné zkušenosti s takovou otázkou a proto neváhal odeslat obsah dopisu školní komisi, která zodpovídá za dodržování morálního kodexu správného studenta. Znal dobře svá práva a byl si jistý, že takový přehmat si zaslouží spravedlivé potrestání.
Venku spadla tma. Jarmila pozorovala hvězdy otevřeným oknem svého studentského pokoje. Než usnula, znovu si uvědomila, jaké štěstí bylo, že se dnes v metru nikomu nic vážného nestalo. Nakonec, byl to takový běžný den nové doby.
