Slavia Praha vyhrála ostře sledovaný duel s fotbalisty Viktorie Plzeň. Prohrál ale fotbal; bez šancí, spousta faulů, tři oprávněné červené karty, nenávist na trávníku i v hledišti. Vražda fotbalové krásy. A rasistická tečka.
Jsem Plzeňan, fandím Viktorce, ale tu rasistickou tečku nechápu. “Plzeň žádá tvrdý postih. Tohle nehodláme tolerovat, komentuje rasistický útok…”, to je jeden z titulků. Ale Plzeň se dostala na výsluní a k pěti titulům kvůli tomu, že byla klubem hladových vlků, nikoliv klubem uplakánků. Baví mě, když je Plzeň první ve fotbale, v hokeji, v házené, v pivu…, ale být prvním v něčem pochybném, co je doma díky prapodivným aktivistům v USA nebo v Británii? Ne.
Prakticky všechny české fotbalové kluby se sjednotily, když černý Fin Kamara nařknul z rasismu slávistu Kúdelu a ten byl bez důkazu penalizován stopkou na deset zápasů. Všichni odsoudili trapné ubrečené mediální výstupy Rangers Glasgow a nenávistné výlevy právníka Anwara, který ohavně obvinil z rasismu později i české děti. Podobný problém údajného slovního napadení se objevuje v posledních měsících v mnoha sportovních zápasech, nejen fotbalových. A zajímavé je, že většinou je “rasisticky napaden” hráč klubu, který prohrál, a vždy je to černoch. Zatím to bylo mimo Česko. Jako poklekávání.
Teď tedy máme domácí kauzu plzeňského Kolumbijce Mosquery. Viktoria ve svém ostrém prohlášení píše, že “podle jeho slov” byl napaden rasistickým slovem opice. Tím rasistou má být Pavel Řehák, asistent trenéra Slavie. Což je samozřejmě pitomost, ať řekl Mosquerovi cokoliv (a opět to bude jako v případě Kamary tvrzení proti tvrzení); vždyť trénuje ve Slavii, která má v kádru černochů snad nejvíce z celé ligy. Řehák může být obviněn maximálně z necitlivosti ve volbě slovníku, z nechutného provokování, z neschopnosti udržet nervy na uzdě, z urážky, ale nikoliv z rasismu.
Každý, kdo hraje fotbal, a je jedno, zda v pralesní či první lize, ví, že v emocích se na hřišti nepoužívá vybraný salonní slovník Gutha-Jarkovského - a v rejstříku sprostých a vulgárních nadávek zní opice jako docela vlídné oslovení. Že ho černoši či hráči ne zcela bílí vnímají jako rasistickou nadávku je téma k seriózní diskuzi jazykových a přírodovědných expertů, protože každý člověk se základním vzděláním ví, že všichni lidé, bez ohledu na barvu pleti, jsou primáti. Jako opice. Kdyby černoch řekl bělochovi, že je opice, byl by to rasismus? Nebyl – a konotace do toho nepleťme, právě proto, že nejsme rasisté. Omlouvat vše koloniální historií a dobou otroctví je hloupé, černá rasa má dnes stejné možnosti a práva jako bílá, mnozí černí fotbalisti se stali ve svých českých klubech ikonami, které fanoušci velebí. Zásadní problém je právě v dělení na bílé a černé, barvu kůže ovšem dnes akcentují přecitlivěle právě černoši, bělochům je to jedno. A žlutá rasa? Ta žádnými mindráky netrpí, je v pohodě. Prosím, neblbněme tady s rasismem.
Český fotbal vůbec netrápí a neničí rasismus, ale absence respektu a úcty k soupeři, absence fair play, absence morálky. A výsledek? Tiskoví mluvčí klubů referují nikoliv o fotbale, ale o chorobopisech, trenéři těžko lepí sestavy, protože polámaných fotbalistů je přespříliš, novináři píší o zákulisních aférách a odkláněných dotacích pro kluby, o domnělém rasismu, což může probudit u jednodušeji uvažujících lidí reálný rasismus. Diváci na zápasy až na výjimky moc nechodí, protože na nudnou okopávanou kotníků nejsou zvědaví a slepované sestavy nejsou schopné produkovat atraktivní kombinační útočný fotbal.
A fotbalu je moc. Počet zápasů permanentně narůstá a už se na ně tolik zcela logicky netěšíme, enormní přetížení hráčů se projevuje na jejich zdraví, český divák si může vybírat z obrovské nabídky kvalitnějších soutěží. Mnozí televizní diváci přepnuli očekávaný zápas Slavia – Viktoria v jeho průběhu na souběžně hraný duel Premier League Aston Villa – West Ham United. Protože tam se hrál fotbal (v hospodě jsme přepnuli jen v poločasové přestávce, pak jsme se jako patrioti vrátili k zápasu Viktorky), zatímco v Edenu fotbal prohrál už v prvním poločase.
V Plzni máme hudební kapelu, která se jmenuje Vražda krásy. To, co předvedly přední české kluby Slavia Praha a Viktoria Plzeň v očekávaném duelu, to byla také vražda krásy. Vražda fotbalové krásy, prezentovaná neúctou k soupeři a jeho zdraví, herní mizérií a nenávistí, primitivní vulgaritou v hledišti, s Krmenčíkovým úletem a trapnou pseudorasistickou tečkou den poté. Fotbal je na scestí. Ale zcela jistě přežije, protože je to úžasná hra.
